ctrnact-kniznich-prekvapeni-i-rozcarovani-roku-2017

14 knižních překvapení i rozčarování roku 2017

 

Rozloučili jsme se s rokem končícím sedmičkou, což pro všechny knihomoly znamená jediné – čas na literární sumarizaci uplynulého roku!

Respektujeme vkus každého jednotlivce, nicméně se domníváme, že několik málo titulů vyvolalo vlnu totožných emocí v širokém spektru čtenářů, ať už se jednalo o bezuzdné nadšení nebo hořké roztrpčení. Rok 2017 byl bohatý na řadu dlouho vyhlížených knih, které ne vždy naplnily naše očekávání, a o jistou rozpačitost tak na knižních pultech nebyla nouze.

Za veškerou duševní stravu a příjemnou kratochvíli děkujeme spolupracujícím nakladatelstvím Host, Albatros media, Kniha Zlín, Domino, OneHotBook, XYZ, Plus a Motto, díky nimž je radost psát pro naše čtenáře recenze a zajímavosti z knižního světa. Děkujeme, že pro nás vybíráte ty nejlepší tituly s citem gurmána a dovolujete nám i čtenářům prožít úžasná dobrodružství, byť  ta na papíře.  Těšíme se na další spolupráci, zahájenou hned od ledna nad další knižní mrtvolou :).

Teď se už ale pojďme podívat na zoubek knihám, které si v uplynulém roce vysloužily čestné místo. Pořadí není rozhodující, vybírat mezi tolika skvělými thrillery jednoznačného vítěze by bylo příliš troufalé.

 

9788075056603Franck Thilliez – Smrtící DNA povedlo-se

Po show, kterou francouzský autor Franck Thilliez předvedl v předchozím románu Syndrom E, museli čtenáři při spatření Smrtící DNA skákat do knihkupectví šipku. Další autorův román udržuje standard daný Syndromem E a dokonale tak naplňuje čtenářovy knihomilské sny. Thilliez je špičkovým architektem příběhu; plynule a lehce uvádí nové téma, případ, s nímž se budou Sharko a Lucie potýkat, přičemž elegantním a všeříkajícím gestem hned ze startu uzavírá to, co v závěru Syndromu E nakousl. Samozřejmě by to nebyl Thilliez, aby tímto čtenáře úmyslně nemátl a nepostaral se tak o šokující rozuzlení v průběhu příběhu.

Ústřední motiv románu je stejně strhující, jako autorovo podrobné studování tématu. Čtenář se tak tentokrát může těšit na bádání po tajemném genetickém kódu, který je časovanou bombou a jeho nositelé se tak nacházejí ve stejném ohrožení, jako okolí. Vyšetřování a nové okolnosti čtenáři srazí sanici k zemi tolikrát, až musíme Thilliezovi ve stoje uznale zatleskat.

Celá recenze knihy.

 

zavejeMarit Reiersgard – Závějepovedlo-se

Na úvod schválně volíme poněkud eufemistickou detektivku z pera norské autorky Marit Reiersgardové, jako předkrm před brutalitami, které budou následovat. Závěje si svou mírnou povahou vyšlapávají cestičku stranou od té, kterou na skútru vyjezdili ostatní severští autoři krimi, a proto osloví především čtenáře, kteří upřednostňují netradiční ústřední dvojici a lehce ponurou atmosféru před smrští fakt, důkazů a iluze beroucích pohnutek pachatelů. Přestože se hlavní osa příběhu točí kolem zmizení pětileté dívenky a trýznivých muk jejích rodičů, autorka podává situaci velmi komorně a nenásilně. Touto odlišností vstupuje do světa trhillerů s něčím novým a proto patří mezi detektivky, které udělaly v roce 2017 dojem, což dokazuje vzestup autorčiny obliby nejen u nás.

Celá recenze knihy.

 

 

kniha-křikNicolas Beuglet – Křikpovedlo-se

Francouzský autor Nicolas Beuglet rozhodně ví, jak čtenáře zavrtat do křesla a vzbudit v něm neutuchající paranoiu. Přestože námět má spoustu shodných rysů s díly autora Francka Thillieze, nemůže ani největší hnidopich označit Křik za plagiátorství a sprostou vykrádačku. Nakonec, autor sám upozorňuje, že se inspiroval skutečnými událostmi, a tam je holt riziko podobností s jinými autory vyšší.

Beuglet zasadil děj Křiku mimo jiné i do Norska, čímž si u milovníků skandinávské literatury jistě šplhne. Zde však vyšetřování norské inspektorky a francouzského žurnalisty nekončí a autor nás prosmejčí mnoha kouty světa. Co však stojí za zmínku a katapultuje Křik mezi smetánku roku 2017, je hlavní kostra příběhu. Utajovaný projekt MK Ultra a jeho zvrácené odnože, chápající lidství jako pouhý pojem, je od autora sázkou na jistotu a díky Beugletově znalosti dané problematiky činí z románu skutečný skvost.

Celá recenze knihy.

 

kniha-zkurvenej-pribehBernard Minier – Zkurvenej příběhpovedlo-se

Koncovka -ej je snad ještě větší peklo, než poněkud vulgární název titulu, nicméně zde končí prostor pro jakoukoli kritiku. Po perfektně zvládnuté sérii Mráz, Tma a Kruh se Minier chopil výzvy a rozhodl se překonat všechna očekávání.

Zkurvenej příběh se vymyká úspěšné předchozí sérii a je pouze na něm, aby se v divočině souostroví San Juan protloukl sám. Hlavní hrdina příběhu, Henry, se svým pubertálním věkem i postavením (student) nemůže víc lišit od Martina Servaze, nicméně svou duševní vyzrálostí i pozicí oběti si velmi brzy získá čtenářovy sympatie, což jen dokazuje autorovu vychytralost a kreativitu.

Samotný obsah příběhu nepředstavuje nic převratného; na souostroví, kde si každý vidí do talíře, je zavražděna Henryho přítelkyně Naomi a jediným podezřelým je Henry, který se urputně snaží dokázat svou nevinu, o to poutavější je pak směřování vyšetřování a hledání motivu a pachatele. Minier ve Zkurveném příběhu boří mýtus, že pokud hlavní hrdina hovoří v ich formě, je vše jednoznačné. Za vykreslení postav, vysoustružení příběhu a hlavně za jeho rozuzlení si Minier zaslouží obrovskou pochvalnou herdu.

Celá recenze knihy.

 

kniha-italske-botyHenning Mankell – Italské botypovedlo-se

Mankella známe především jako autora detektivní série s Kurtem Wallanerem v hlavní roli, proto jsou Italské boty překvapením, v němž se krimi zápletky zkrátka nedočkáme.

Zklamání však není na místě. Beletristicky pojaté osudy zatrpklého starce Fredrika Wellina čtenáře chytí za srdce a s úžasem bude pozorovat duševní progres bývalého špičkového lékaře, který si myslel, že už se nemá kam posunout. Přestože Mankell zde nepředvádí žádné krkolomné kousky, chybí zde jakákoli přítomnost byť jen náznaku humoru, Italské boty představují román, který Vám „něco“ dá, tak jako Fredrikovi jeho zimní dobrodružství. Autor vytvořil v románu nenapodobitelnou poetickou atmosféru, která navzdory své povaze nepůsobí unyle. Mankell tak dokázal, že není jen vynikajícím autorem detektivek, ale že se umí obratně pohybovat i na poli beletrie.

Celá recenze knihy.

 

knha-zizen-nesboJo Nesbø – Žízeňpovedlo-se

Vyšel-li v uplynulém roce román z pera Joa Nesbøho, není možné, aby se neumístil v nějakém žebříčku. Žízeň pak mile překvapila i čtenáře, kteří tomuto norskému autorovi příliš neholdují.

Autor si stejně jako mnoho jiných bere na paškál současný nešvar, v Žízni jde konkrétně o nástrahy internetových seznamek. Poté, co je v Oslu nalezeno několik zmasakrovaných žen, jejichž vražda má jediného společného jmenovatele – seznamku, je k případu povolán Harry Hole. Nesbø operuje s osvědčenými metodami, které jeho knihám vynesly takový ohlas, nicméně v Žízni působí najednou vše nějak barevněji a živěji. Dějová osa má větší spád, aniž by bylo tlačeno na pilu, Žízeň působí dojmem, že autor v sobě objevil dávno zapomenutou jiskru a nyní ji s lehkostí sobě vlastní přenáší na papír. Tak či tak, s ohlédnutím zpátky není příliš troufalé se domnívat, že Žízeň je jednou z nejlepších nesboovek (jedničkou je u nás stále Sněhulák).

Celá recenze knihy.

 

kniiha-kolibrikKati Hiekkapelto – Kolibříkpovedlo-se

Z Finska k nám doputoval příběh o vyšetřovatelce jugoslávského původu, který stejně jako romány Kallentofta a Luttemana sází na špinavé a nevzhledné vyobrazení Finska. Anna Fekete se na novém pracovišti na oddělení vražd potýká s rasistickým nadřízeným ze staré školy a také se i po letech obtížně vyrovnává s tmavou a studenou finskou zimou. Případ zavražděné běžkyně tak vítaným způsobem upoutává její pozornost a odvádí ji od každodenních problémů. Ohledně zavražděné Riiky se navíc vynořuje více otazníků než odpovědí a tak je záhy čtenář vtažen do příběhu stejně jako jeho hlavní aktéři.

Autorka nám Kolibříkem vezme iluze o Finsku stejně jako Kallentoft a Lutteman likvidují naivní představu Švédska. Hiekkapelto však zachází o krok dál a přes všechny ústrky a kriminální přečiny ve vyloučených lokalitách jejich skutky omlouvá. Vyšetřování vražd pak probíhá za ponuré a nekončící zimy, kdy čtenář hmatatelně vnímá depku z nedostatku slunečního svitu, která postihuje všechny hlavní postavy. Na Anně Fekete je navíc něco, co čtenáře donutí si jugoslávsko-finskou policistku jednoduše zamilovat. Kolibřík tak vedle zamotaného případu přináší i poetický pel a pocit zasnění, který ve čtenáři přetrvává ještě dlouho po dočtení románu.

Celá recenze knihy.

 

kniha-diteFiona Barton – Dítěpovedlo-se

Po předchozí Vdově, která sice disponovala zajímavým motivem, nicméně zpracování pokulhávalo, jsme od Dítěte zas tak nic moc nečekali. Autorka však prošla ohromující proměnou, autorsky vyzrála a Dítě je tak obratem o sto osmdesát stupňů.

Střídání kapitol s perspektivou všech zúčastněných postav osvědčeně zpřehledňují příběh a dávají tak dostatek prostoru pro vlastní kalkulace, avšak jen do určité míry. Barton je tentokrát opatrná a pečlivě střeží míru odhalení; přesto však pár bystrých čtenářů učiní předčasné odhalení. To ovšem nijak neubírá na kvalitě románu, navíc připočteme-li skutečnost, že se podobný případ úplně klidně může stát. Především za autorčin obrovský pokrok je Dítě velkým překvapením roku 2017 a myslím, že na Vdovu můžeme s klidem zapomenout.

Celá recenze knihy.

 

kniha-trhlinaJozef Karika – Trhlinapovedlo-se

Byla by škoda opomenout nějakého zdejšího autora a jelikož není po ruce nikdo z českých luhů a hájů, vypomůžou naši východní bratia.

Na Slovensku je Jozef Karika známý díky svým četným románům z mafiánského prostředí, sérii Na smrť popisující období dvacátých let minulého století a také mysteriózními romány Tma a Strach.

Trhlina pak přichází s převratem; na základě posledního románu autora kontaktoval čtenář, který odmítá fiktivní stránku věci, jelikož podobnou událost sám zažil. Zaujatý Karika si domluví se čtenářem Igorem několik sezení, během nichž z Igora lezou podrobnosti o šíleném příběhu, který hlava nebere. Motiv záhadného mizení lidí napříč stoletím v oblasti tríbečského pohoří svým charakterem připomíná osud Djatlovovy výpravy a pokud je Igor skutečný a jeho vyprávění nepramení z mnoha let užívání narkotik, musíme situaci označit výrazem psycho.

Především Karikovo pojetí románu, který je vystavěn na skutečné svědecké výpovědi Igora, dělá z Trhliny bílou vránu mezi ostatními mysteriózními thrillery. Autor navíc jeho prostřednictvím líčí události natolik sugestivně, že budete ještě dlouho usínat s rozsvícenou lampičkou a do lesa se jen tak nepodíváte. Navíc samotný Igor je velmi kontroverzní loutkou, je dost možné, že jeho vyprávění jsou jen nepodložené bludy, a nebo že je výplodem fantazie autora. Každopádně ne nadarmo si Trhlina nese nálepku objev roku.

Celá recenze knihy.

 

kniha-bambiMons Kallentoft, Markus Lutteman – Bambipovedlo-se

Nejen Bambi, ale i všechny předchozí díly série Herkules mají svůj důvod, proč se dlouhodobě hřejí na výsluní. Přestože hlavní hrdina Zack je na ránu a těžko uvěřitelný, romány mají punc drahého kovu z mnoha jiných příčin.

Především autoři opakovaně rozmetávají představu Švédska jako idylické krajiny s přístavními městečky a dobromyslnými obyvateli; znázorňují svou krajinu se všemi mínusy a temnými poklesky, které lze najít v každé zemi. Místo do přístavního městečka tak zavítáme tam, kde se otáčí metro a kde obyvatele lze nazvat jako sociální spodinu. Zločiny v Bambim rovněž postrádají pel inteligentního psychopata se vznešenými motivy, naopak, příčinu mordů můžeme vždy hledat někde dole ve špíně, zbavenou vší cti.

Svým přístupem ke zločinu a pestrým vývojem postav si autoři získávají oblibu čtenářů po celém světě a rozhodně oprávněně. Kallentoft a Lutteman vykreslují odvrácenou stranu Švédska se syrovostí sobě vlastní a proto dnes také mají svou příčku v TOP žebříčku.

Celá recenze knihy.

 

Po deseti trhácích zde však máme pár zmiňovaných titulů, které nás dlouhé měsíce před vydáním lákaly a oslňovaly tajemným příslibem, ovšem po jejich zhltnutí v nás zůstává neodbytný pocit rozpačitosti. Ne že by se jednalo vyloženě o propadáky a kousky, které autoři odflákli, ale ruku na srdce, od těchto autorů jsme prostě čekali takové to pověstné „něco víc“.

 

kniha-selfiesJussi Adler-Olsen – Selfiessnepovedlo

U Selfies se měsíce čekání protáhly na téměř dva roky. Po předchozích skvělých případech Oddělení Q (ačkoli Marco byl jednoznačně nejslabší ze série) se čtenář pokračování nemůže dočkat, těší se na další zapeklitou kauzu, která odráží jeden ze současných problémů Dánska a současnosti obecně, třese se na rozpracování a poodhalení charakterů hlavních postav. A necelé dva roky tato očekávání násobí. Snadno se tak může přihodit, že si čtenář předchozí díly postaví na piedestal a nároky na Selfies budou nepřiměřené a nestřízlivé.

Je fakt, že přijít v každém díle s příběhem, který bez výjimky oslní všechny, je nesplnitelné i pro autora takového formátu, jako je Jussi Adler-Olsen. Proto nám dějová osa, popisující řádění vyhořelé sociální pracovnice, a nervové zhroucení Rose může připadat bez šťávy a náboje. Přitom problematika je stejně závažná a palčivá, jako náměty předchozích dílů. Autor ovšem v Selfies trochu hřeší na humor a tam, kde dříve odlehčoval situaci Asadovými přeřeky nebo Carlovými cynickými vtípky, je teď trochu hlucho.

Přesto však nemůžeme tvrdit, že by se jednalo o propadák. Jen jsme si samou natěšeností zapomněli zachovat chladnou hlavu a nadhled.

Celá recenze knihy.

 

lars-kepler-lovec kralikuLars Kepler – Lovec králíkůnepovedlo

U Lovce králíků je situace podobná té u Selfies, jen s tím rozdílem, že Keplerovic dvojka si v tomhle případě při psaní opravdu tak trochu dala nohy na stůl. V příběhu skutečně najdeme více much než je záhodno a postavy místy jednají jako smyslů zbavené. Králíkům chybí ona udička, na níž nás Kepler v předchozích dílech tahal zaseknuté jako ryby. Čtenář se v určitých pasážích hůř vžívá do děje a ztrácí koncentraci. Lze říct, že po předchozích úspěších manželé Ahndorilovi zaspali na vavřínech, ovšem je otázkou, nakolik opravdu tvrdě spí a nakolik je opět čtenář trochu neobjektivní. Navíc, po bombách, kterými nás Kepler v uplynulých letech zásoboval, má na malé zakolísání nárok.

Celá recenze knihy.

 

 

kniha-entomologuv-odkazPeter May – Entomologův odkaznepovedlo

Na Petera Maye mnozí z nás nedají dopustit a jsme ochotni přimhouřit oči nad mnoha drobnými nešvary a nesrovnalostmi. Jelikož je May v našich končinách a očích taková persóna, jsme zvyklí na určitý standard, který od něj vyžadujeme a obvykle jej také dostaneme.

Entomologův odkaz však způsobil lehké rozčarování, které však nelze v plném rozsahu přisuzovat jen autorovi. Hlavní hrdina Enzo McLeod nás dříve proškolil, že je prima se do nebezpečných situací vrhat po hlavě i za cenu toho, že si z bitvy odneseme nějaký šrám, a svými lehkovážnými tiky vzbuzoval sympatie v nejednom čtenáři. Ale ani Enzovi se zub času nevyhýbá, culíkatý hrdina se brzy přehoupne přes druhou půlku padesátky a je logické, že už nevydrží to co dříve. Jelikož však tato proměna bouřliváka v nemohoucího starce přišla náhle a bez varování, postrádáme v Entomologově odkazu vášeň a jiskru.

Pověstným hřebíčkem do rakve je pak radostná zpráva Enzovy bývalé přítelkyně, která připravuje román o jednu hvězdičku.

Entomologův odkaz tedy není špatným románem, nicméně když jej srovnáme s předchozími díly série Akta Enzo, rozdíl je poněkud bolestný.

Celá recenze knihy.

 

kniha-cianiEric Rickstadt – Číhánínepovedlo

Americký autor se v našich končinách proslavil svým románem Tiché dívky, v němž snoubí nádherné prostředí s komplikovaným zločinem a osobními problémy hlavního hrdiny. Závěr Tichých dívek pak všechny dostal do kolen a se slinou v koutku jsme tak nedočkavě vyhlíželi pokračování.

Po Číhání jsme si tak mohli utrhat ruce. A v tom okamžiku nás Rickstadt pěkně vypekl. Číhání sice přichází s poutavým motivem a opět v něm najdeme vše, co srdce žádá, ovšem po hrdinech a otevřenému případu z Tichých dívek ani vidu ani slechu! Navzdory zbrusu nové ústřední vyšetřovací dvojice a aktuálnímu problému ve čtenáři přetrvává rozladění a na autora máme trochu vztek.

Tím ovšem výtky končí, románu Číhání není prakticky co vytknout. Zpracování je bez děr a je znát, že si autor na vystavění příběhu dal skutečně záležet. Závěr opět přichází s šokujícím odhalením a celá kauza se nakonec jeví vzhůru nohama. Jedná se tedy o kvalitní čtivo, jen bychom pro příště prosili autora, aby nás takhle nenapínal s pokračováním, které se nakonec nekoná.

Celá recenze knihy.

V tomto roce jsme sepsali více než 50 recenzí k detektivkám a thrillerům. Děkujeme všem knihomolům, že nás rádi četli, protože Vás bylo neuvěřitelných 37 000!

 

Radka a Monika

 

 

 

 

1 komentář

  1. Tak tohle je naprosto skvělý článek!! Bravurně a profesionálně zpracovaný, plný zajímavých informací. Mnoho z knih jsem nečetla, i když některé série mám rozečtené (Nesbo, May, Adler-Olsen) a některé knihy na mě čekají – Kolibřík, Číhání, Závěje nebo Kepler. Nesouhlasit musím pouze s Dítětem, za mě byla Vdova o dost lepší. Udržela mě napjatou, více jsem přirostla k postavám… Dítě bylo kvalitněji napsáno, to asi ano, psychologický posun Kate byl na vysoké úrovni, ale některé nesrovnalosti a dost velkou předvídatelnost příběhu tak nějak nemohu odpustit :)
    Mějte se krásně a budu se těšit na nějaký podobný souhrnější článek :)
    HAnka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.