lars-kepler-rozhovor-severskekrimi

Na osmém pokračování série s Joonou Linnou už se pracuje

Třináct milionů prodaných výtisků celkově, půl milionu v České republice. Tolik série s Joonou Linnou v číslech.

Knižní série, která drásá nervy všem čtenářům už od roku 2009, však není prvním počinem autorské dvojice Alexadra a Alexadry Ahndorilových, známých pod pseudonymem Lars Kepler. Málokdo ovšem tuší, že oba spisovatelé svou kariéru odstartovali už mnohem dříve samostatnými romány a divadelními hrami. Ostatně, k jevišti má zejména Alexandra velmi blízko; ještě před autorskou dráhou koketovala spisovatelka s herectvím.

Prostředí série a hlavní postavy není třeba dlouze představovat. Joona Linna a Sága Bauerová na tuzemské literární scéně rychle zdomácněli a mezi fanoušky krimi žánru nenajdeme nikoho, komu by pojem Lars Kepler nezněl přinejmenším povědomě. Sedmý díl s názvem Lazar u nás vyšel na podzim loňského roku a jedná se zatím o poslední část. Jelikož jde stále o novinku, měli jsme příležitost přivítat v pražském Hotelu Ramada manžele Ahndorilovy a nahlédnout tak do zákulisí románu i celé série.
(Následné dotazy nepokládalo pouze Severské krimi, ale i ostatní kolegové novináři, jejich znění tedy není doslovné a pro potřeby článku uvedené volnou formou).

 

V Praze nejste poprvé, naposledy jsme se setkali v roce 2011. Pamatujete si ještě něco ze své poslední návštěvy zde, nebo Vám už jednotlivá navštívená města splývají?

Na Prahu si vždy velmi dobře pamatujeme. Město má své neobyčejné kouzlo a ostatně i náš pseudonym je zčásti odkazem na Johannese Keplera, který v Praze působil. Během jednoho z pobytů zde jsme navštívili i místo, kde je pochován Tycho de Brahe, o němž pojednává jeden z mých (Alexandřiných) románů.

 

Lazar jako román už prokázal své kvality, chystá se také filmové zpracování?

Ano, nejen Lazar se dočká převedení na filmové plátno. Plánuje se zfilmování celé série a to do filmové i seriálové podoby. Filmy by měly začínat Písečným mužem, seriál pak Hypnotizérem.

 

Budete mít jako autoři možnost zasahovat do natáčení a podílet se například na výběru herců? Případně, chtěla byste si, Alexandro, ve filmu zahrát, když jste vlastně herečka?

Bylo by krásné se na filmu podílet a už teď máme dojem, že s námi filmová společnost počítá a snaží se o spolupráci, což je vynikající. Ale zahrát si ve filmu či seriálu skutečně netoužím, tuhle kariéru už jsem dávno opustila, nyní se cítím být především spisovatelka.

 

Často se dozvídáme podrobnosti a zajímavosti o Vaší vzájemné spolupráci, ale nikdo ještě nepoložil otázku, jak jste se vlastně seznámili?

To je ve skutečnosti veselá historka. Známe se od roku 1992, takže už jsme opravdu staří (smích). Na jednom večírku se rozhodli dát nás dohromady naši známí, protože jim připadalo zábavné, že se jmenujeme stejně. Mysleli to jako dobrý fór, ale my se do sebe okamžitě zamilovali a od té doby se máme rádi.

 

Jaké to tedy je, žít spolu ve společné domácnosti jako manželé a zároveň spolu pracovat, tvořit?

V manželství spolu sdílíme vše a na stejné bázi funguje i naše spolupráce. I děti už jsou zvyklé, že neustále píšeme a žijeme příběhem. Je velká výhoda, že jsme muž a žena, protože máme dvě rozdílné perspektivy. Je samozřejmé, že muž je v běžném životě vystavován jiným situacím než žena a naopak, proto se v psaní báječně doplňujeme. Vždyť i série má jednu mužskou a jednu ženskou hlavní postavu. Rozhodně to ale není tak, že Alexandr píše části s Joonou a já se Sagou. Vnímáme myšlenky a vnitřní pohnutky obou postav vzájemně a doplňujeme je o náš pohled na věc.

 

Pokud jde o Vaši práci, píšete systematicky? Máte časově ohraničený rozvrh, nebo necháváte přicházet nápady a pracujete s nimi operativně?

Když píšeme, vysloveně příběhem žijeme. Pracujeme tedy i systematicky, ale zároveň se velmi často stává, že jeden druhého budíme uprostřed noci s naprosto dokonalým nápadem, který se ráno třeba až tak skvělý nezdá (smích). Práce na románu se odráží v celém našem životě, protože našim životem je. Všechno ostatní pak jde stranou. Nádobí se vrší ve dřezu, pračka je plná… Při psaní ze sebe dostáváme úplně všechno, takže po dopsání románu máme někdy pocit, že už nikdy v životě nenapíšeme ani řádku. To pak jdeme a řešíme nádobí ve dřezu, zapínáme pračku a věnujeme se běžnému provozu. Minule to trvalo celé tři dny, než jsme dostali nápad na další knihu (smích).

 

rozhovor_lars_kepler

 

Svět krimi literatury a filmu se na nás valí ze všech stran. Jste jako autoři ovlivněni a inspirováni nějakým konkrétním zdrojem, dokážete říci, co byste například uvítali v chystaném zfilmování série?

Tady se opravdu nelze vyjádřit jednoznačně. Sledujeme i čteme vážně všechno, proto není snadné určit jeden konkrétní zdroj inspirace. Všechno, co tvoříme, je ovšem z velké části fikce. Sledujeme tedy i skutečné kriminální případy, ale psaní o nich je hranice, kterou nechceme překročit už z piety k pozůstalým.

 

Využíváte při své práci i konzultace se specialisty v oblasti kriminalistiky, nebo vycházíte z toho, co máte načteno a napozorováno z jiných zdrojů?

Thriller musí být autentický a toho člověk pouhým čtením a pozorováním nedosáhne. Na googlu si můžete najít leccos, ale jsou věci, které pro dokonalý efekt musíte nastudovat se specialisty. Navštěvujeme i vězení; když na vlastní kůži pocítíte tamější atmosféru, nasajete pachy a jste třeba svědky toho, jak probíhá transport vězňů, je to úžasná zkušenost. Stejně tak pocítit rozdíl při potěžkání zbraně Sig Sauer a Glock.

 

Po sedmi dílech kriminální série už máte na kontě tolik zločinu, až by se dalo říci, že jste odborníci. Nenapadá Vás někdy, že jste se minuli povoláním a měli jste se stát například kriminalisty?

Ne! (Smích) Práce kriminalisty je velmi nevděčná a přináší s sebou mnohá úskalí a zklamání. Výsledek vyšetřování je často neuspokojivý a průběh zdlouhavý a neutěšený. Jako spisovatel máte možnost výsledek ovlivnit, Joona Linna v románu může někoho zachránit a taky tak činí. Ve skutečnosti to mnohdy nedopadne tak dobře.

 

Stává se, že Vám při psaní postavy začnou přerůstat přes hlavu?

Stává. Ještě před tím, než začneme psát, rozpracováváme do detailu zápletku románu. Tvoříme postavy, jejich vlastnosti, příběh, jména. Všechny postavy pak máme napsány na papírku a ty pak hromadně lepíme na zeď. Až máme tuto práci hotovou, začínáme psát. A tady nastává problém; často se stává, že určité postavě naplánujeme smrt. Jenže ona najednou umřít odmítá! Vymkne se předepsanému příběhu a odbočuje. My však musíme příběh vnímat a naslouchat mu, proto jej leckdy musíme upravit a přizpůsobit. Někdy spolu v tomto bodě nesouhlasíme, ale ani přesto se nehádáme.

 

Pomáhá Vám věhlas jména Lars Kepler při Vaší práci?

Když jsme začínali, chtěli jsme zůstat v anonymitě, proto jsme Hypnotizéra vydali pod pseudonymem. Naše tajemství však mělo velmi krátkého trvání. Skupina novinářů vypátrala naši identitu a s loučemi nás přišli konfrontovat. Předložili nám i seznam indicií, které jim pomohly odhalit nás, což nechápeme, protože většina z nich byla naprosto mimo (smích). Například uváděli, že Alexandrův bratr je povoláním hypnotizér. Vtipné je, že zrovna on si knihu také koupil, ale jen kvůli názvu, sám netušil, že za příběhem stojíme my. Krátce po odhalení nás přepadla panika, jestli teď budeme schopni pokračovat v díle a nebude narušena naše kreativita. Teď jsme rádi, že jsme v anonymitě nezůstali, protože se můžeme setkávat s fanoušky a hovořit o své práci. A ano, jméno Lars Kepler nám při práci otevírá mnohé dveře.

 

Můžeme se těšit na pokračování série?

(Manželé si vymění tajemný pohled) Ano. A napadlo nás skutečně skvělé pokračování!

 

Převelice děkujeme Nakladatelství Host za pozvání na tiskovou konferenci s autory, obzvlášť pak Aničce Kremláčkové.