recenze-Burdybac-aneb-ten-ktery-zije-v-bote

Olena Laň – Burdybáč aneb Ten, který žije v botě

Ukrajinská autorka Olena Laň je ve své rodné zemi uznávanou spisovatelkou, která se svými věrnými asistenty Burdybáčem a Nikitou pomáhá malým, dospívajícím a nezříkdakdy i úplně dospělým čtenářům objasnit spoustu záhad opanujících každou domácnost. Autorka se svými rozsáhlými znalostmi slovanské mytologie představuje studnici moudrosti a obdivuhodně předkládá své poznatky formou poutavou pro širokou čtenářskou obec.

 

Osmiletý Nikita tráví prázdniny u babičky a po dobu své rekreace je osvobozen od otravných úkolů jako je večerní čištění zubů a úklid hraček. Útulné prostředí babiččina domu chlapce natolik ukolébá pocitem bezpečí, až unavený Nikita podléhá spánku v mezeře mezi stěnou a postelí zababušený do povlaku na peřinu. Sotva si však po vydatném schrupnutí stihne protřít oči, čelí tváří v tvář burdybáčovi, podivnému chundelatému tvorovi kocouřího vzezření. Burdybáčové jsou nedílnou součástí lidských obydlí, z nichž nepozorovaně odnášejí to, co už lidé nepotřebují – tedy cokoli, co zapadne pod postel či za skříň. Nikita se tak nedopatřením ocitá zmenšený v doupěti burdybáče Matěje, přičemž ani jeden z nich netuší, jak svízelnou situaci napravit. Existuje jen jedna mocná bytost, která dokáže Nikitu navrátit mezi smrtelníky, vede k ní však dlouhá a nebezpečná cesta, během níž si chlapec i Burdybáč budou muset mnohokrát připomenout cenu přátelství a důležitost vzájmné důvěry.

 

burdybac-recenze

 

Člověk je tvor, který se rád bojí. Bez zdravé porce strachu bychom byli v neútěšné realitě ochuzeni o hybnou sílu projevující se husí kůží a šimráním v oblasti žaludku, proto je lidstvo od pradávna fascinováno legendami a pověstmi o temných mocnostech a bizarních tvorech, kteří číhají pod rouškou tmy a disponují nevídanými schopnostmi.

Touhu po napětí však v sobě neobjevíme s úderem zletilosti. Sklony vyhledávat neznámé situace a bloudit ve tmě se v nás projevují od nejútlejšího dětství, kdy se obáváme příchodu čerta a prahneme po poznání, co se ukrývá v černém sklepě. Chuť prožít si okamžik tuhnutí krve v žilách mylně přisuzujeme výhradně dospělým čtenářům. Děti, malé i odrostlejší, se chtějí bát také a je v moci spisovatele  jim tento prožitek umožnit. Olena Laň je pak kouzelnicí v pravém slova smyslu, neboť dokonale vyvažuje poměr ingrediencí tak, aby byl výsledný produkt vhodný pro děti a mládež jakéhokoli věku a zároveň lahodil i dospělým.

 

Burdybáč aneb Ten, který žije v botě pod pohádkovým názvem schovává mnohem víc. Svět, který na stránkách knihy bují, postrádá okoukané a fádní pohádkové postavy, zato je bohatě prošpikován bytostmi ze slovanské mytologie. Tímto krokem autorka výrazně vyčnívá z šedivé řady ostatních autorů dětských knih a obdařuje Burdybáče pelem výjimečnosti. Přirozenost, s níž autorka seznamuje čtenáře s pradávnou slovanskou démonologií, je ohromující a příběh se tak nenásilnou formou plní nejen funkci zábavnou, nýbrž i poučnou. V současné době, kdy dochází k prolínání mnoha kultur a k vytváření nových tradic, máme tendence zapomínat na naše kořeny, jež slovanská mytologie kdysi utvářela. Nejen děti, ale i dospělí dnes netuší, jak vypadá polesuna, jak nám může uškodit mamuna či jaká je pravá tvář ňavků.

Dobrodružství, která burdybáč Matěj spolu s Nikitou zažívají, jsou zobrazena bez obalu a ve vší syrovosti. Příběh se nesnaží zavírat čtenářům oči před nástrahami magického světa, naopak jej zobrazuje jako alegorii na reálný svět, v němž žijeme a důrazným, avšak zároveň střízlivým způsobem ztvárňuje varování před nástrahami, které na malé i velké čtenáře mohou číhat. Na vztahu Matěje a Nikity je dojemně demonstrován význam přátelství i mezi bytostmi stojícími na opačné straně spektra a ošemetné situace v sobě nesou symboliku důležitosti vzájemné pomoci. Hrozby a rizika našeho skutečného světa jsou v příběhu jemně, avšak nikoli eufeministicky přetvořena do podoby slovanských démonů, čímž autorka jasně vytyčuje hranici vhodnosti, na níž po celou dobu mistrně balancuje.

Vyprávěcí styl autorky je kapitolou sám o sobě. Olena Laň si nebere servítky a svým čtenářům zážitek z knihy nekazí ochuzováním vět o vzletné obraty. Netrpí častým neduhem autorů dětských knih, kdy spisovatel v zájmu co nejdokonalejšího pochopení knihy malým čtenářem souvětí otesává na nezbytné minimum a okrádá tak příběh o své kouzlo. Olena Laň si je dobře vědoma účinku správného načasování a volby výrazů, proto Burdybáč nejenže upoutá i dospělého čtenáře, ale navíc významně obohacuje slovní zásobu dětí. Sloh Burdybáče přiměje čtenáře se nad příběhem zamyslet a klást otázky, díky čemuž se kniha zavrtá pod kůži a utkví v paměti značně déle, než klasické pohádky.

 

olena-lan-recenzeUkrajinská novinářka a spisovatelka Olena Laň.
foto: Petr Horník,  zdroj: Novinky.cz

 

Kniha Burdybáč aneb Ten, který žije v botě je výjimečným dílem, jehož kategorické zařazení je nejednoznačné a proto je román svou povahou velmi variabilní a uchvátí širokou čtenářskou obec. Autorka fascinujícím způsobem snoubí slovanskou démonologii s pohádkovým žánrem a modeluje tak zcela nový útvar, který má v české literatuře velkou šanci na úspěch. Považuji tedy za plýtvání, že Burdybáč nemá v našich knikupectvích své místo jako v jiných evropských zemích, v nichž je román velmi oblíbený a významnou měrou obohacuje tamější literaturu.

V našich končinách panuje mezi nakladateli mylný názor, že Burdybáč je pro děti příliš složitý, ovšem ve vzduchu visí jeden velký palčivý otazník; nebylo by moudřejší nechat se k tématu vyjádřit přímo děti? Chceme-li poskytnout našim dětem a mládeži kvalitní duševní stravu, měli bychom se zaměřit na vydávání tohoto typu románů a zařadit je mezi klasické pohádkové knihy. Vzpomeňme si na počáteční neúspěchy dnes notoricky známých autorek fantastických dětských příběhů, které svým dílem proměnily tvář literatury. Je zkrátka lepší jít s kůží na trh s nejistým výsledkem, než se později potýkat s nálepkou Toho, který nedocenil brilantní román.

 

 

 

 

Monika Mudrová