recenze-ptaci-tribunal-agnes-ravatan

Recenze: Agnes Ravatn – Ptačí tribunál

Mladá norská autorka nenápadně pronikla na pulty českých knihkupců s nevšedním románem Ptačí tribunál.
Allis Hagtornová měla jako historička v televizním pořadu slušně našlápnutou kariéru. Stačil však jeden mediálně rozmáznutý skandál a nezbývá jí nic jiného, než místo opustit se sklopenou hlavou.

 

Útočiště, které si zkrachovalá televizní hvězda vybírá, už nemůže být pro mladou ženu víc nezvyklé. Bohem zapomenutý fjord čítá pramalé množství obyvatel, z nichž jednomu bude nyní Allis po ruce.

Sigurd Bagge hledá hospodyni pro svůj velký venkovský dům, jemuž schází ženská ruka. O své nepřítomné manželce se vyjadřuje neurčitě, Allis bere na vědomí jen velmi okrajově. Přesto však Allis nachází na venkově uprostřed každodenní tvrdé dřiny klid, který hledala. Vztah se Sigurdem se však brzy začne ubírat nečekaným směrem. Proč se čtyřicátník v současné době rozhodl žít život poustevníka? Čím se vlastně živí a kdo a kde je jeho žena?

Ptačí tribunál rozhodně není thrillerem jako takovým. Román svou povahou vůbec nezapadá do současnosti a nebýt jednoznačných dat, čtenář by mohl nabýt dojmu, že se jedná o příběh z počátku dvacátého století.

 

ptaci-tribunal-recenze

 

2016-10-02_1335_001Ptačí tribunál je ve své kategorii unikátem. Každý krok a rozhodnutí hlavních postav je v rozporu s dnešními lidmi a autorce se tak podařilo vytvořit prostředí, v němž se zastavil čas. Elektřina a plyn je to jediné, čím se přítomnost hlásí ve fjordu o slovo. Sigurd a nyní i Allis žijí v zapadlém koutu země úplně odříznutí od civilizace a jedinou kratochvíli jsou filozofické úvahy obou aktérů.

Stejně pomalu jako čas v románu plyne i samotný děj. Autorka nikam nespěchá, nepředbíhá a nechává čtenáře zcela napospas jeho vlastnímu úsudku. Allis si k Sigurdovi nachází cestu napříč ročními obdobími a její domácí jí nevychází vstříc nijak překotně. Ptačí tribunál výběrem postav i prostředí silně připomíná Janu Eyrovou, čehož si čtenáři velmi záhy povšimnou.

Ani v líném toku příběhu nesmíme zapomínat na temnou zápletku a zůstat tak ve střehu. Autorka se nás snaží ukolébat falešným pocitem bezpečí a spoléhá na to, že čtenář poleví v ostražitosti a na konci zůstane stát s pusou otevřenou dokořán.

 

ptaci-tribunal

 

2016-10-02_1408Pokud ovšem necháme bezpečnostní kontrolky zapnuté po celou dobu, nemůže nikoho závěr románu překvapit. Příliš urputný a násilný závěr trochu kazí celkovou atmosféru románu, nicméně je nutno uznat, že jsme při vší příčetnosti nemohli očekávat vyzvánění svatebních zvonů při západu slunce.

 

Ptačí tribunál je výživným výletem do mezičasí, kde taktovku ovládá příroda a její živly. Zároveň představuje psychologickou sondu do duše podivínů a na její výsledky jsme všichni zvědaví.

 

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství PLUS.

 

 

Monika Mudrová