dul_recenze

Recenze: Antti Tuomaien – Důl

 

Finský autor si v minulosti prošel kariérou kreativce na volné noze a reklamního textaře, až nakonec zakotvil u tvorby románů a také na pozici nezávislého redaktora magazínu Image. Důl je zatím posledním románem na Tuomaienově kontě a jeho fanoušci si autora cení především díky svižným dialogům a jasně daným konturám postav. Pojďme zjistit, zda je na tom alespoň zrnko pravdy.

 

Janne Vuori je investigativní žurnalista každým coulem. Každá šťavnatá kauza pro něj znamená výzvu, do níž se zakousne jako buldok a nepustí, dokud není článek připraven k tisku a nejlépe na titulku. Janne si sice uvědomuje, že jeho pracovní nasazení je pomyslným klínem vraženým mezi něj a jeho ženu Paulinu, byť je také od fochu, nicméně když obdrží anonymní tip na špínu ohledně niklového dolu na severu Finska, nemůže jej nic zastavit.

 

dul

 

Dotyčný důl nejenže svou činností negativně zasahuje do životního prostředí, ale jeho provoz je rovněž ovlivněn nelegálními obchody a dohledat konkrétní osobu zodpovědnou za činnost niklového dolu je takřka nemožné. Jannovi je jasné, že současná situace je neudržitelná, a s vidinou šokujícího článku o niklovém skandálu je odhodlaný přijít celé věci na kloub.

 

Pokud je Důl prvním čtenářovým dostaveníčkem s Antti Tuomainenem, jsou na místě obavy, zda vůbec dojde k nějakému příznivému naladění se na autorovu předchozí tvorbu. Je fakt, že Důl rozhodně nesplňuje klišovitá měřítka některých severských detektivek a je mu jen k dobru, že přichází s něčím novým, nicméně v tomto případě přicházejí veškeré novoty vniveč. Redaktorské povolání autora je v románu silně cítit a stejně jako je Tuomainen jistě vynikající žurnalista, je o to horší vypravěč a romanopisec.

 

2016-10-02_1408Velkým mínusem jsou právě nedopracované charaktery postav. Setkání Janna s otcem po třiceti letech působí spíše jako mechanický náraz svou lokomotiv, než jako emocemi nabité shledání, jak by tomu mělo být. Všichni hrdinové budí dojem jalovosti a planosti a nenacházím zde jediný charakter, který by se vymykal slovnímu spojení nemastný-neslaný. Rovněž samotné téma není v případě Dolu tutovkou a přestože postrádá šablonovitost, nestačí s dechem a málokomu utkví dlouhodobě v paměti.

 

2016-10-02_1335_001Pro fanoušky podobných románů v žurnalistickém stylu bude možná podání Dolu plusem. Kdo má s oborem nějakou zkušenost nebo mu nevadí forma dialogů, ten si Důl může i oblíbit. Osobně se však v tomto stylu nevidím a existuje jen malá čtenářská obec, které bych román bez váhání doporučila.

 

 

 

ante-tuomainenAntti Tuomainen

Finský spisovatel Antti Tuomainen (nar. 1971) žije v Helsinkách. V minulosti se živil jako reklamní textař a kreativec. V současnosti je vedle vlastní tvorby činný také jako nezávislý redaktor, mj. soustavně spolupracuje s nejstarším a nejčtenějším finským lifestylovým magazínem Image. Tuomainenova prvotina Doufám, že zabiják (Tappaja, toivoakseni) z roku 2006 je příběh zadluženého muže, který se nechá najmout jako zabiják, třebaže o svém úkolu pochybuje. Vyprávění přerůstá takřka v esej o pomstychtivosti, právu a odpovědnosti. Román Strážce mého bratra (Veljeni vartija) z roku 2009 vypráví o dědovi, otci a synech, kteří jsou všichni dohnáni ke spáchání zločinu. Největšího úspěchu se Tuomainen dočkal se svým třetím a zatím posledním románem Léčitel (Parantaja) zroku 2010, jejž zasadil do Helsinek blízké budoucnosti, ochromených chaosem po prudké změně klimatu. V roce 2011 za něj Tuomainen obdržel prestižní cenu Vuodenjohtolanka (volně přeloženo Stopa roku) udělovanou finským Klubem přátel detektivek.

Knihu můžete zakoupit v Nakladatelství Kniha Zlín, kterému tímto děkujeme za recenzní výtisk.