recenze-muz-ktery-hledal-svuj-stin

Recenze: David Lagercrantz – Milenium: Muž, který hledal svůj stín

 

Tento švédský žurnalista odstartoval svou kariéru jako krimi zpravodaj regionálních novin Sundvalls Tindning, odkud následně plynule přešel do deníku Expressen. Zde se mu dostalo příležitosti zabývat se ožehavými případy z 80. a 90. let, které jej inspirovaly k napsání knih Amsele a Aglarna.

Čeští čtenáři však Lagercrantze budou znát spíše jako pokračovatele nedokončené série Milenium Stiega Larssona. Po Dívce v pavoučí síti, jíž Lagercrantz navázal na Larssonovy předchozí tři tituly, teď přichází s Mužem, který hledal svůj stín.

 

Nikoho nepřekvapí, že v pátém díle série musíme za účelem návštěvy Lisbeth Salanderové zavítat do ženské věznice. V nápravném zařízení Flodberga, kde si Lisbeth odpykává svůj trest, platí stejná pravidla džungle jako v jiných věznicích, a Lisbeth je tentokrát odhodlána sekat latinu a pokud možno se vyhýbat střetu s ostřílenými kriminálnicemi. Na toto rozumné rozhodnutí však zapomíná v momentu, kdy násilí páchané na Fáríi, bangladéšské vězeňkyni, dosáhne bodu neúnosnosti. Lisbeth tak uchopí spravedlnost do svých rukou a se samozvaným kápem ženské věznice, tyrankou Benito, se brzy octne v otevřené válce.

Mnohem důležitější se však jeví dokumenty, s nimiž přichází Holger Palmgren a které dokazují hrůznost bezpráví, jakého se na Lisbeth v dětství dopouštěli. Lisbeth se tak domáhá pomoci Mikaela Blomkvista, své prodloužené ruky, a společně se záhy dostávají na kobylku jistému Leovi Mannheimmerovi. Oba teď stojí před zapeklitou otázkou; jakým způsobem je partner věhlasné makléřské firmy zapleten do Lisbethiny minulosti?

 

2017-09-02_1808

 

Největší devízou a šancí na úspěch Lagercrantzova pokračování Larssonova díla je společná žurnalistická minulost obou autorů. Pojetí textu je u novinářů velmi specifické a proto lze hovořit o šťastné shodě okolností.

 

2016-10-02_1335_001 Je až fascinující, jak nekonečně dlouho se lze brodit balastem a falešnými či slepými stopami, abychom alespoň částečně rozkryli mlhu tajemství, která obestírá Lisbethino dětství. Tam, kde Larsson skončil, Lagercrantz umně navázal přetrženou nit a  bez zakoktání pokračuje v zahrnování čtenáře vší morální špínou. Skutečnost, že se první autor chytí myšlenky brutálního týrání, neobjasní ji, a druhý autor se pokusí vcítit se do hlavy svého zesnulého předchůdce a jeho myšlenku tak dokončit, je šílenější než Frankensteinovo dílo a o to víc v tomto případě, kdy se to opravdu daří.

Lagercrantz jako žurnalista z povolání disponuje velkou výhodou. Jako pokračovatel Milenia navazuje na sloh, který je mu vlastní stejně jako Larssonovi; nemusí tak násilně stylizovat věty a zároveň se také vyhýbá tomu, aby zcela odlišným stylem utvořil propastný rozdíl mezi tvorbou svou a tou Larssonovou. Rovněž celková kompozice románu se drží stejné šablony, jako první tři díly Milenia. Poněkud zdlouhavý a na tvrdá fakta zaměřený úvod, následovaný supícím a těžkopádným rozjezdem vrcholí v jízdu, z níž nelze jen tak vyskočit. Jelikož známe Larssona i Lagercrantzovu Dívku v pavoučí síti, ochotně se rozbahněným startem románu přebrodíme a počkáme si na strhující finále.

Ať už je Lagercrantz sám sebou či tak vzdává hold Larssonovi, je pravdou, že svým uchopením Lisbethina životního příběhu nijak nenarušuje zajeté koleje, které určil a vybudoval Larsson ve svém nedokončeném díle. Nepřichází s ničím novým, co by narušovalo křehkou strukturu románu, nepřetváří jeho pevně danou formu. Lagercrantz působí dojmem, že kráčí v cizích botách, a záleží jen na čtenáři, zda jeho snahu o zachování původního ducha Milenia ocení či nikoli.

Motiv spolu s volbou charakterů pak tvoří pevné jádro příběhu. Autor pracuje s načrtnutými obrysy Milenia velmi citlivě a pečlivě váží každý svůj nastávající krok. Poskytuje dostatek prostoru pro vývoj hlavních postav, na druhou stranu jej nijak neuspěchává.

Autorovi připisujeme k dobru skutečnost, že pro co nejautentičtější popisy ženské věznice sám takové zařízení navštívil. Přípravu tedy Lagercrantz rozhodně nepodceňuje!

 

2016-10-02_1335Břevnem v oku některých čtenářů však může být i jen samotný fakt, že Larssonův kult osobnosti byl narušen zásahem zvenčí a nesmíří se s faktem, že se autorovo nedokončené dílo někdo jiný pokouší završit. Subjektivní pocit narušení pak snadno zkreslí vnímání všech faktorů románu a zbytečně ochudí čtenáře o zážitek z knihy.

 

 

(Muž, který hledal svůj stín vychází stejně jako předchozí svazky také jako audiokniha ve vydavatelství OneHotBook, čte Martin Stránský. )

 

Za poskytnutí knihy děkujeme Nakladatelství HOST.

 

 

 

 

Monika Mudrová