recenze-sberatel-motylu

Recenze: Dot Hutchison – Sběratel motýlů

Americká autorka se u nás představuje prvním románem a hned z prvního potřesení rukou je jasné, že nás autorčin thriller rozhodně nebude šetřit. Naopak. První díl plánované trilogie znázorňuje fantaskní svět v područí šílence povedenou formou, ačkoli zde najdeme i několik výhrad.

 

Detektivové Victor Hanoverian a Brandon Eddison jsou z očité svědkyně poněkud rozpačití. Navzdory utrpení, kterému byla několik let nemilosrdně vystavována, se Maya neprojevuje jako oběť a zdá se, že si výslech a údiv obou agentů FBI docela užívá. Maya dva roky žila v zajetí s mnoha dalšími dívkami v Zahradě motýlů, kde byly svým únoscem zneužívány a obdařeny dechberoucím tetováním motýlích křídel, odmítá prozradit své pravé jméno a detaily o údělu svém i ostatních přeživších trousí velmi skoupě a vypočítavě. Detektivové se tak zdlouhavým, avšak nikoli fádním způsobem dozvídají děsivou pravdu o muži, jemuž se říká Zahradník, a o hrůzyplné Zahradě motýlů.

Dot Hutchison vsází na osvědčené téma pohřešovaných dívek a únosů, nicméně motiv předvádí v zcela odlišném světle.

 

2017-09-28_1936_001

 

2016-10-02_1335_001Hlavní hrdinové zaujímají poněkud nevyvážené pozice ve svých rolích, kdy jsou charaktery vyšetřujících detektivů potlačeny a úkor rozvíjejícího se vyprávění svědkyně a oběti Mayi. Přesto však čtenář nenabyde dojmu, že je románem o něco ochuzen; příběh je vykonstruován tak, aby úlohy ostatních vedlejších postav neměly důležitou funkci a celý thriller se tak mohl plně koncentrovat na Mayiny vzpomínky a vyprávění. Autorka obecně se značným množstvím postav zachází velmi moudře a úsporně, což čtenář v tomto případě jistě uvítá. Hutchison pečlivě zdůrazňuje pouze to, co je pro příběh skutečně důležité a figuruje jako pojící prvek.

Obzvláště pozoruhodný je rovněž Mayin život před únosem a přímo se zde nabízí prostor pro filozofické dumání, zda mají některé osoby svůj úděl oběti předem předurčen a jestli je možné mu uniknout. Román je tak úlevně osvobozen od kontrastu bezstarostného života před únosem a následným zajetím. Naopak se z Mayina vyprávění jeví, že pro dívku nebyly roky v Zahradě motýlů velkou změnou k horšímu.

Mnozí čtenáři určitě ocení cynickou povahu hlavní hrdinky, která však navzdory svému skeptickému pohledu na svět nepůsobí jako protřelá drsňačka, naopak je zřetelná každá její obava a pochybnost.

Prostředí Zahrady motýlů a koncept celé myšlenky v sobě skrývá ponuré kouzlo. Přestože se zdá román být naprosto neuvěřitelný a takřka nereálný, objevilo se v minulosti nespočet případů, kdy unesené oběti léta či desítky let přežívaly v ústraní pod neustálým dohledem pachatele únosu, ačkoli ne v takto románové podobě.

Ačkoli Mayino dobírání se pravdy vypadá velmi košatě a obšírně, ve skutečnosti kráčí autorka vždy rovnou k věci. Každý krok mimo hlavní dějovou linii a odbočka do slepé ulice má ve Sběrateli motýlů své opodstatnění a význam.

 

2016-10-02_1335Sběratel motýlů byl prezentován jako thriller, v němž nakonec nic není tak, jako se na první pohled zdá, nicméně toto rčení ani omylem nekoresponduje s pravdou. Čtenář nemusí být žádný Sherlock Holmes, aby se v průběhu děje dovtípil vše potřebné – ostatně autorka se ani nepokouší nijak zakrývat skutečnost. V tomto ohledu se tak koná malé zklamání z absence pompézního závěru.

 

Sběratel Motýlů ani přes kontroverzní námět nepředstavuje kdovíjak komplikovaný thriller nabitý krkolomnými fabulaci a ani si na nic takového nehraje. Bez mrknutí oka a začervenání se odhaluje syrové a tepající jádro pudla a přímočarou cestou vede čtenáře za ruku k hrůznému prozření.

 

 

Knihu vydalo nakladatelství XYZ , kterému za knihu děkujeme.

 

 

 

Monika Mudrová

1 komentář

Komentáře jsou uzavřeny.