recenze-jmena-mrtvych-divek

Recenze: Eric Rickstad – Jména mrtvých dívek

Třetí díl Vermontského cyklu nás po čase přivádí zpět k Franku Rathovi a Rachel. Oba nacházíme přesně tam, kde jsme je na konci Mrtvých dívek zanechali a Rickstad začíná ve vyprávění pokračovat jakoby byl příběh doposud jen pauznutý na přehrávači.

Frank Rath přijal dceru své mrtvé sestry a jejího manžela za vlastní. Rachel už ví, že její rodiče nezahynuli při nehodě, nýbrž byli zavražděni, bližší okolnosti jí ovšem Frank nikdy nesvěřil. Nyní má Rachel pocit, že ji neustále někdo sleduje a vzhledem k podivnému chování Ratha v ní klíčí podezření, že muž, který ji nespouští z očí, je právě Ned Preacher; vrah, který má na svědomí její rodiče a teď je opět na svobodě.
Rath je téhož názoru, sice netuší, že se Rachel cítí v ohrožení, ovšem kriminálka vyšetřuje další vraždu mladé dívky a Rath nevěří na náhody. Společně detektivkou Sonjou Testovou se snaží dopadnout viníka, bokem však na vlastní pěst dohlíží na Preachera a zavádí pátrání i neoficiálním směrem. A Rachel rovněž.

 

2016-10-02_1335_001Občas míváme tendence se na pokračování oblíbené série těšit tak dlouho a intenzivně, že si v radostném očekávání nadcházející díl idealizujeme a ve výsledku jsme zklamaní a máme pocit, že nedodržel standardy série. U Jmen mrtvých dívek bylo však všechno těšení se na místě; Rickstad v pokračování nijak nezahálí a má promyšlené veškeré detaily do puntíku, Jména mrtvých dívek tak nejsou o nic horší než Tiché dívky.

Rachel Rathová má najednou obrovské pole působnosti a rázem zastává výsadní postavení románu. Zatímco v minulém díle byla pro čtenáře velkou záhadou a po většinu času jsme si mysleli, že je unesená nebo mrtvá a Rath smskami komunikuje s vrahem, v této části série dostává Rachel hlavní slovo a prezentuje se jako nebojácná podnikavá žena s vlastními pochybnostmi a vnitřními pohnutkami.

I ostatní postavy prošly jistým vývojem; postava Neda Preachera dostává svou tvář a ukazuje nám druhou stranu příběhu, byť zkreslenou šílenstvím. Prohlubuje se nenávistné pouto mezi ním a Rathem, kdy druhý jmenovaný dává všanc veškerý svůj komfort a duševní klid, aby měl Preachera stále na očích a monitoroval každý jeho pohyb. Rath cítí hlubokou frustraci pramenící z děravého justičního systému, který má za následek právě volný pohyb vraha jeho sestry a švagra, proto situaci bere velmi osobně a lační po okamžiku, který mu umožní Preachera zničit.

Autor se v románu neomezuje pouze na dění kolem propuštěného Preachera, mapuje rovněž události dalších případů, z nichž se ovšem jeden s Preacherem prolíná. Sledujeme tak najednou více dějových linií, přičemž autor snadno zachovává plynulost a přehlednost.

Lokální zařazení na území Vermontu nikoho nepřekvapí, stejně jako v Mrtvých dívkách a Číhání se však čtenář může nadechnout svěžího vermontského vzduchu z plných plic a všemi smysly vnímat úžasnou scenerii lesů a průzračných jezer. Zdálo by se, že je nemožné na tak malebném místě narazit na vraha Preacherova ražení, nicméně kontrast mezi představou Vermontu a úchylným vrahem je právě to pravé ořechové, co činí Vermonstské cykly neodolatelnými.

Rickstad ani ve finále neztrácí dech, naopak ho všem čtenářům vyrazí. Spousta náhlých zvratů v závěru představuje příjemný bonus po napínavé četbě.

Erika Rickstada můžeme směle zařadit mezi plodné autory, které lze doporučit všem milovníkům krimi. Po třech úspěšných románech se není čemu divit.

 

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství HOST

 

 

Monika Mudrová