recenze-fiona-burton-dite

Recenze: Fiona Barton – Dítě

Britskou novinářku, kterou k románovému psaní přiměla práce dobrovolnice na Srí Lance, známe už díky jejímu prvnímu thrilleru Vdova. Od své prvotiny však autorka zřejmě vyzrála, proto její druhý román Dítě vzbudí ve čtenáři nesrovnatelně více emocí a pořádně zamává s hladinou adrenalinu.

 

Zpráva o nalezení kosterních pozůstatků novorozeněte se nejprve v novinách objeví jako krátká bezvýznamná noticka. Onlinová novinářka Kate Watersová však začíná pociťovat nestálost svého pracovního místa a je odhodlaná sepsat na toto téma článek, který jí pomůže v redakci opět získat stabilitu.

 

Angela si od vyšetřování případu nalezeného dítěte slibuje znovuobjevení vnitřního klidu a smíření pro celou rodinu. Její novorozená dcera Alice byla v roce 1970 unesena přímo z nejbezpečnějšího místa na světě, z porodnice. Od té doby byl případ několikrát znovu otevřen, až policie nakonec kvůli nedostatku důkazů a podezřelých případ unesené Alice definitivně odložila. Nyní se Angele naskýtá nová naděje a když vyjde najevo skutečnost, že její DNA se shoduje s DNA dítěte, cítí úlevu, že dlouhá léta nejistoty skončila.

 

Na druhé straně Londýna však zpráva o nalezení dítěte rozruší ještě jednu ženu. Emma se už dlouho potýká s psychickými problémy a nyní tone v obavách, že dlouhá léta skrývané tajemství vyplulo na povrch. Když zjistí, že genetické testy potvrdily příbuzenský vztah mezi mrtvým novorozencem a jistou Angelou, je zmatena. Trvá na tom, že pohřbené dítě je její a novinářka Kate tuší, že se nejedná jen o výplod fantazie duševně nemocné ženy. Před Kate Watersovou nyní stojí velká záhada, jejíž rozluštění bude stát novinářku spoustu sil a konfliktů nejen s policí, ale i s možnými podezřelými.

 

recenze-dite-burton

 

Dítě je svým motivem i zpracováním o několik příček výš než první autorčin román Vdova. Pracuje s tématem, o němž se nedočítáme v tisku každý den, nicméně je uvěřitelné a budí dojem, že se podobná událost může stát třeba i u souseda na dvorku. Rozpracováním kapitol do několika perspektiv nabízí autorka čtenářům objektivní náhled na případ a dostatek prostoru pro vlastní interpretaci události a vytváření nových teorií.

 

2016-10-02_1335_001Dítě vsází na jednu vítěznou kartu; vyvolat ve čtenáři dokonalý zmatek už v úvodu. Bez servítek jsme seznámeni se situací nejprve prostřednictvím Emmy, následně Kate a Angely, tří hlavních hrdinek románu. Emma i Angela mají každá svou verzi a pravdu, Kate mezi nimi funguje jako výhybka, která se pod tíhou nových důkazů a svědeckých výpovědí naklání na tu či onu kolej. Fiona Burton udržuje tento koncept s přehledem napříč celým románem a perspektivy jednotlivých žen prokládá kapitolami z pohledu vedlejších účastníků kauzy, bez nichž by ovšem příběh nedával smysl. Autorka tak balancuje míru obou verzí události tak, aby čtenář neměl příliš brzy ponětí a podezření na úplnou šokující pravdu.

 

Autorka rovněž sympaticky nakládá s postavami, polidšťuje jejich zdánlivě nelogická a zkratkovitá jednání, vytváří objektivní vhled do jejich situace a apeluje tak i na čtenářovo svědomí, aby nesoudil tak přísně. Postavy, které se provinily v minulosti i současnosti nemorálními a odpornými skutky, vykresluje ovšem bez růžových brýlí a přestože se snaží znázornit jejich proměnu a duševní vývin v průběhu let i v prospěch těchto záporných postav, dělá to tak, že je i na první pohled čtenáři jasné, co je dotyčná osoba zač a že jeho motivy rozhodně nebyly čisté. Burton tak perfektně odlišuje nerozvážnost a společenský nátlak od prohnilého charakteru a zločinu.

 

fiona-burton-recenze-dite

 

Přestože je tempo příběhu rozvážné a neumožňuje Kate Watersové její velkou kauzu uspěchat, nemá čtená čas si ani na chvíli vydechnout. I v pasážích, kde akce rozhodně není doménou, je čtenář drcen tíhou čerstvě získaných důkazů a jejích zpracování do finální podoby je rovněž velký zápřah. Čtenáři budou do případu neoblomně vtaženi stejně jako Kate Watersová a zničující napětí poleví teprve až s konečným rozluštěním případu.

 

Jako kvalitně odvedená práce se jeví také autorčina schopnost propojit minulost a současnost a zasadit fragmenty z historie postav přesně na jejich dnešní místo. Přestože si místy Burton počíná poněkud krkolomně, výsledek je vždy lícuje a zapadá.

 

2016-10-02_1335Manipulace s daty a jejich časté zdůrazňování je ovšem slabou stránkou románu, neboť pro čilé a všímavé čtenáře by právě data mohla plnit funkci spoileru a čtenář by tak zůstal ochuzen o pompézní závěr. Nutno však uznat, že ztvárnit příběh a vystříhat se tohoto nešvaru je takřka nemožné.

 

 

Dítě svou povahou i zpracováním Vdovu mnohonásobně předčí a Fiona Burton tímto románem určitě předčí i vysoká očekávání svých fanoušků.

 

Za knihu děkujeme Nakladatelství DOMINO.

 

 

 

Monika Mudrová