recenze-vyssi-spravedlnost

Recenze: Hans Rosenfeldt, Michael Hjorth – Vyšší spravedlnost

Minulý díl vydařené série se Sebastianem Bergmannem zanechal hlavního hrdinu opuštěného dcerou Vanjou, která se rozhodla se od otce odříznout a zahájit kariéru na jiném místě. Billy bojuje se svými démony a mezitím na scénu plíživě vstupuje další zločinec…

Sebastian pověsil práci u kriminálky na hřebík a jeho životní náplň se smrskla na knižní přednášky a besedy a lovení zoufalých žen. Billy je vnitřně rozežírán touhou zabíjet a pocit viny ze zabití bývalé kolegyně se snaží potlačit. Pravda se však nemilosrdně dere na povrch a Billymu dochází, že musí zasáhnout a zamaskovat důkazy. Vanja je na novém oddělení spokojená, dokud série podivných znásilnění neprotne její cestu se Sebastianem.

Řada žen hlásí, že byly napadeny neznámým maskovaným mužem, který jim injekční stříkačkou do těla vpravil uspávací roztok a poté je znásilnil. Poté, co jedna z obětí zemře, Sebastian a Vanja tvoří chtě nechtě opět tým a neúnavně odkrývají stopy vedoucí k dávnému tajemství.

 

20200119_131013

 

2016-10-02_1335_001Autorská dvojice si jako jedna z mála udržuje vysoký standard i u šestého dílu a tam, kde jiní autoři ztrácejí dech a pociťují píchání v boku, Rosenfeldt a Hjorth nabírají zběsilé tempo a nečekané zvraty smetou čtenáře jako tlaková vlna. Přestože filozofická rovina románu se příliš neliší od předchozího dílu, pachatelův motiv je zcela jiného zaměření a sám pachatel je originál sám o sobě.

Od začátku do konce se autorům daří udržovat konstantní napětí, kdy je těžké dočíst kapitolu a knihu odložit. V celém románu neexistuje vhodný moment, kdy se čtením přestat, a čtenář tak bude pociťovat nutkání přečíst Vyšší spravedlnost na jeden zátah. Pozornost je férově rozdělena na případ, na Billyho problém s maskováním vraždy i na vztah Vanji a Sebastiana, potažmo na Vanjin osobní život mimo práci policistky. Všechny charaktery se tak střídají na výsluní. Pachatel zůstává až do poslední chvíle velkým otazníkem a závěrečné rozuzlení vyrazí dech i zarytým cynikům. Ani dříve Rosenfeldt a Hjorth čtenáře ani postavy série příliš nešetřili, ve Vyšší spravedlnosti však odkládají servítky docela a neštítí se uchýlit ani k tomu největšímu tabu. Pro některé možná chlapci tentokrát šlápli hodně přes čáru, nicméně musí být těžké i po šestém díle, kdy je čtenář zcela obroušen brutalitami, přijít s něčím novým a šokujícím.

Psychologie postav je vypracována tak důkladně, jako by hlavní hrdiny profiloval sám Sebastian Bergmann. Kdo četl celou sérii, jistě zaznamená obrovský posun všech postav, zejména v osobní rovině. Aby byla zachována rovnováha, ne všichni udělali pokroky k lepšímu. Že se ze záporných charakterů v průběhu času vyklube kladná postava je relativně běžné, ale proměnit během několika dílů bezúhonného člena kriminálky ve vraha, to je počin, na který ani v krimi žánru často nenarážíme.

 

2016-10-02_1408Přestože autoři zachovávají nezvolňující tempo, s ohledem na závěr se zdá, se si pod sebou podřezali větev a do budoucna vystříleli všechny patrony. Při nejlepší vůli si nedokážeme představit události, které by následovaly v potenciálním sedmém díle, aniž by byla narušena dosavadní kvalita série.

 

 

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství HOST