recenze_ve_slepe_ulicce_henning_mankell

Recenze: Henning Mankell – Ve slepé uličce (audiokniha)

 

V pořadí už pátá lapálie komisaře Wallandera, která mu ne a ne dovolit zasloužený odpočinek vprostřed letních prázdnin.

Léto 1994 láme teplotní rekordy a trhá teploměry, Švédové už ani nepamatují, kdy naposledy panovala taková vedra. Kurt Wallander konečně trochu naslouchá svému tělu a rozhodne si dopřát dovolenou se svou novou přítelkyní. Trochu váhá, jestli je moudré odejet a nechat napospas osudu svou dospívající dceru Lindu a morousovitého otce, ovšem buďme upřímní – Kurt rozhodně není bezchybnou hospodyňkou, tudíž si s klidem může zabalit kufry.

Vrazi ani oběti však nehledí na to, jaké je zrovna roční období a stejně tak, jako se vraždí o nedělích, se vraždí i o prázdninách. Nejprve Kurtovy plány na dovolenou zhatí sebeupálení mladé dívky v řepkovém poli, později dostává prostor i brutální vrah.

První hlava, která padne, patří bývalému švédskému ministrovi spravedlnosti. Zdálo by se, že se jedná o pouhý atentát fanatického občana, ovšem záhy vyplývá na povrch, že nebohý penziovaný ministr je jen startovním výstřelem v dlouhé řadě obětí. Kurt Wallander tedy musí s povzdechem nechat cestovní doklady v šuplíku a rozkrýt spojení mezi ministrem, lapkou a galeristou s úspěchy ve své branži – není přece možné, aby jediným společným jmenovatelem byl fakt, že všechny oběti byly skalpovány. Jedná se o šíleného fetišistu? A kdo vlastně byla upálená dívka? Proč spáchala tak brutální sebevraždu a jaký význam měl nalezený šperk u jejího těla? Mohou komisaře Wallandera dovést k vrahovi podivné koníčky zavražděného ministra?

 

lewis_podklad

 

Případ komisaře Wallandera dokáže jako vždy posluchače uvěznit v ději až do poslední stránky. Velké uznání patří autorovi za to, že postavu Kurta Wallandera stvořil se všemi skutečnými nedostatky a slabými stránkami, jaké lze u vyhořelého policisty detekovat, a učinil tak postavu uvěřitelnější a lidštější, než bývají někteří hrdinové tohoto žánru. Komisař Wallander je tak velmi sympatický trouba, který však jen mate tělem a tento případ, stejně jako všechny předchozí, dovede zdárně ke konci.

 

Autorův styl zůstává po celou sérii neměnný, což s povděkem přijímám, neboť je mi blízký a jeho umírněnost dělá z knihy skvělý zážitek. Román je rozdělen do šesti částí, které nás postupně seznamují s během událostí a s jednotlivými postavami. Náhled do hlavy sériového vraha je zde velmi důležitou kapitolou a posluchač je tak opět o krok popředu před komisařem Wallanderem.

Ve slepé uličce pro OneHotBook namluvil Jiří Vyorálek. Osobně je to mé první knižní setkání s tímto hercem (a rozeným předčítačem) a už teď mohu říci, že rozhodně ne poslední. Ostatní posluchači se mnou jistě budou souhlasit, že fiktivní postava Kurta Wallandera by v reálném světě rozhodně měla mít hlas pana Vyorálka. Rovněž režií zvolený hudební doprovod byl vyloženě “mankellovský” a románu tak dokázal získat jednu hvězdičku navíc.

 

 

mankellHenning Mankell
(1948 – 2015)

Narodil se ve Stockholmu a vyrostl na různých místech Švédska. Působil jako herec, divadelní režisér a manažer jak ve Švédsku, tak v Mosambiku, kde vedl divadelní soubor Avenida a psal stranou evropského ruchu. Na začátku 90. let vytvořil postavu komisaře Wallandera, o němž napsal 11 knih, které ho proslavily po celém světě. Jako první se české audiopodoby dočkal jeho literární debut Vrazi bez tváře a od té doby jsou postupně nahrávány i další díly série vždy volně navazující na předchozí děj. Detektivovy případy se ve Švédsku dočkaly filmových adaptací, následoval seriál Wallander, natočený roku 2005 ve švédské televizi a o tři roky později také na britské stanici BBC, která do hlavní role obsadila Kennetha Branagha.

 

 

2016-06-11_1630Jiří Vyorálek
(* 1974)

Narodil se v Třebíči, vystudoval Konzervatoř a JAMU. Po angažmá v Divadle 7 a půl účinkoval v Divadle Husa na provázku, kde se úspěšně zhostil např. Hamleta či role Idiota v jevištní tetralogii Sto roků kobry podle F. M. Dostojevského v režii Vladimíra Morávka. Za souborné uvedení tohoto představení byl roku 2007 nominován na Cenu Thálie. Několik dalších let působil na volné noze a ztvárnil řadu rolí v Divadle Reduta, ale i ve filmu (Největší z Čechů, Rodina je základ státu, Posel, My 2) a v televizi (České století, První republika). Od roku 2013 je stálým členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí.

 

 

Ukázka z audioknihy:

 

Hodnocení:

2015-12-29_2204_002