recenze-macbeth-jo-nesbo

Recenze: Jo Nesbo – Macbeth

Nekorunovaný král norské krimi literatury je mezi čtenáři notoricky znám napříč kontinenty. Autorova tvorba je silným pojmem a patrně na světě neexistuje knihomol, který by neměl alespoň jeden zářez na knihovně symbolizující román Joa Nesboho.

Macbeth se ovšem ostatní autorově tvorbě vymyká a představuje samostatné, mistrně propracované a značně obsáhlé dílo. Zřejmě se všichni neshodne na tom, zda se jedná o absolutní špičku tvorby Joa Nesboho, proto necháme posouzení na gustu každého jednotlivce.

Je takřka třicet let po druhé světové válce a anonymní malé městečko je po černé vládě policejního šéfa Kennetha rozerváno na kusy. Zločin, korupce a zmatek jsou všudypřítomnými strašáky, jejichž existenci obyvatelstvo městečka rezignovaně přijalo jako samozřejmost a drogová mafie, číhající za každým rohem na výživný kšeft, má své prsty všude a už dávno se stala nepsaným vládcem městečka.

Blýská se však na lepší časy. Do sedla se probojoval náčelník Duncan, který je pevně rozhodnut obklopit se těmi nejlepšími parťáky a vrátit městu jeho bývalý lesk. Nejvýraznější personou jeho týmu je chlapík zvaný Macbeth; muž, jehož minulost má sice temné odstíny, nicméně se do věcí vrhá s čistým svědomím a bezbřehou oddaností. Jeho fungování na správné straně systému však brzy začne dostávat první trhliny.

 macbeth-nesbo

2016-10-02_1335_001Nesbo zkušeně odhaduje možnosti a limity románu a s časovým zařazením příběhu do sedmdesátých let minulého století se na první dobrou trefil přímo do černého. Málokterá doba disponuje v literatuře tak malebnými kulisami pro černou ekonomiku a autorovi mafiáni i policajti jsou jako živí. Navzdory některým zajetým stereotypům se Nesbo stále drží na hranici dobrého vkusu a tak je jakýkoliv náznak klišé držen bezpečně pod pokličkou.

Z původního Macbetha zůstal jen stín a proto je velmi odvážné tvrdit, že Nesbo jen „přepsal“ Shakespearovu tragédii. Nesbo s původní předlohou pracuje v rukavičkách a motiv mamonu rozpracovává svým osobitým způsobem tak precizně, dokud Macbeth nemá své rozhodné finální obrysy. Přestože se jedná o tragédii starou čtyři staletí, Nesbo z ní extrahuje motiv zla, které dřímá v každém jednotlivci, a dokazuje tak, že se ve výsledku společnost za tu dobu až tak moc nezměnila. Poukazuje na skutečnost, že střípky zla se ukrývají v každém z nás a liší se pouze spouštěč, který otevře Pandořinu skříňku.

S tímto prvkem kráčí ruku v ruce nadčasovost, která přirozeně prostupuje celým dílem. Jak Macbeth Shakespearův, tak ten rekonstruovaný, se odehrává v minulosti, přesto bychom však mohli hlavní myšlenku románu přetáhnout do jakékoli doby. Nesbo tak názorně předvádí, že vůbec nezáleží na tom, kdy se příběh udál, že lidská duše pořád stejně slabá a náchylná ke svodům zla, ať už datlujeme do Maca nebo namáčíme brk do kalamáře.

Postava novodobého Macbetha je odrazem toho původního, přesto si však ponechává všechny aspekty originality a utváří tak samostatnou jednotku, nikoli něčí kopii. Nesbo balancuje mezi oběma Macbethy a okem mistra vychytává veškeré nedostatky a z žebra Macbetha formuje toho druhého. Charakter postavy dostává v románu přehršel místa, aby taky ne, když se jedná o hlavního hrdinu, a jeho přerod a rozpad osobnosti je zaznamenán tou nejcitlivější optikou.

2016-10-02_1408Nesbo však patrně vsází na svou pověst a až příliš spoléhá na to, že jej jeho fanoušci dobře znají a neodloží tak knihu po poněkud trhaném rozjezdu. Příběh na počátku škytá jako moped po deseti letech v garáži a udička, na kterou se má čtenář zachytit, se bezcílně vznáší těsně nad hladinou. Román takové kvality by si zasloužil patřičné entreé, což se v tomto případě trochu nepovedlo.

Jásat nebudou ani ti, jimž problematika drogové mafie neleze do paty. Oč nebezpečněji a lákavěji se toto téma jeví ve skutečnosti, o to větší nuda a šeď je to na stránkách knihy. Přestože se Nesbo snaží motiv podat poutavě a prodat jej s asistencí drsných scén, u čtenářů, kteří si v noirovkách nelibují, zřejmě úspěch nesklidí.

Macbeth každopádně nepodkope autoritu jménu, které nejen u nás něco znamená, a autorovi fanoušci by jej jistě neměli míjet.

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství Práh.

Monika Mudrová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.