recenze_zizen_jo_nesbo

Recenze: Jo Nesbo – Žízeň

 

Bylo by podivné a nepřirozené, kdyby Jo Nesbø nechal neurvalého Harryho Holea spořádaně „dožít“ v laskavých osidlech manželství kdesi v Holmenkollen na severozápadní předměstí norského hlavního města Oslo. Proto není běh událostí v jedenáctém díle série žádným překvapením.

Snad ani sám Harry se nemůže spokojit s vidinou klidného vyučování na akademii, kde by svými sarkastickými poznámkami mohl oblažovat nanejvýš své studenty. Volání SOS vrchního policejního náčelníka tak přichází v nejlepší možnou chvíli.

 

harry-hole-je-zpet-zizen

 

V Oslu se to krví jen leskne. V rychlém sledu za sebou jsou zavražděny ženy, přičemž všechny mají jen jednoho společného jmenovatele – seznamování se na seznamce Tinder. Na policii je pochopitelně vyvíjen nátlak a všem zúčastněným běhá mráz po zádech z vrahova modu operandi. Zdá se, že Harry Hole je jediný, kdo se dokáže dostat vrahovi na kobylku a vyřešit tak sérii vražd, kdy z obětí mizí krev.

Nesbø v Žízni nakopne do slabin už tak rozcválaného koně a po celý děj nás doprovází zběsilý dusot kopyt až drny trávy odlétají všude kolem. Přestože je nutné kriticky upozornit na některé Nesbøho rozpačitější romány série, v tomto díle si vylepšuje reputaci jako student před vysvědčením.

 

zizenmam

 

 

2016-10-02_1335_001 Autor jako by si vzpomněl na chvíle, kdy zazářil například v Levhartovi, a s nadějí oprášil a vycídil staré pozlátko. Snaha se v tomto případě vyplatila a „počtená“, kterou nám Nesbø sepsal, patří doposud k tomu nejlepšímu, čím nás jako čtenáře poctil.

Všechny servítky stranou, Nesbø se od úvodní litery nezdržuje korektním smalltalkem a tak nám první mrtvola padá k nohám už záhy. Tento krok byl na jedničku promyšlenou strategií, jelikož jestli někdo s Žízní váhal (a našel se vůbec někdo takový?), nedostal nejmenší šanci knihu po jejím otevření odmítnout. Stejně jako u skladby, u níž od prvních tónů posluchač ví, že si najde stálé místo v jeho playlistu, je u Žízně jednoznačné, že její děj bude mít sílu a spád desítek alpských lavin a nedovolí čtenáři se nadechnout, dokud není po všem.

Nesbøho smělé flirtování s mystickými prvky pak dostane do varu i nejracionálnějšího čtenáře. Autor si pro své svádění zvolil velmi tenký led se spoustou záludných prasklin, které v ohlušujícím hukotu děje není slyšet pukat, ale na druhou stranu ledu přebruslil bez ztráty kytičky. Málokterý autor dokáže zakomponovat do ryze detektivního tématu střípky nadpřirozena, aniž by vznikla uširvoucí kakofonie, nicméně Nesbø prokázal, že dobře ví co dělá. Kdybychom chtěli být velmi troufalí podotkli bychom, že ze známějších severských autorů tímto čarovným perem disponuje jen Theorin, a že to je na tuto problematiku teprve mistr. Nesbø se tedy svým mystickým estrádním číslem v Žízni plíživými krůčky blíží Theorinovým „duchařským“ kvalitám.

Sám velký cynik Harry Hole se v románu opět předvádí v nejlepším (a značně pokřiveném) světle. Není se čemu divit, po letech, kdy úhledně sekal latinu a vyhýbal se všem možným excesům, teď dostává jeho postava ničím nelimitovaný prostor a kromě napětí si tak v Žízni urputně vymáhá právo i řádná porce humoru. Harry v sobě snad snoubí několik různých osobností, z nichž je každá sama o sobě natolik výrazná, že dohromady vytvářejí disharmonický picassovský celek. Harryho jízlivý humor a sarkastické poznámky prošpikovávají román jako malé kousky pěkně tučné slaninky a dodávají mu šťávu a plnou příchuť.

U Nesbøho není ničím novým, že se vyžívá v originálních provedeních vražd, ovšem až do té míry, že si svého čtenáře takříkajíc otrká a časem už jej nemůže ničím překvapit. U tohoto románu se však překonává a opět obratně zasekává háček do našich údivem otevřených … úst.

Aby autorovi sláva nestoupla zas tak moc do hlavy, musíme mu vytknout místy rozvleklé pasáže, což ovšem není u Nesbøho žádným překvapením a od začátku jsme mohli tento drobný nešvar očekávat.

Suma sumárum, Žízeň rozhodně nepřináší žádné zklamání a navzdory frustrujícímu názvu díla se jedná o nadmíru dobrou četbu. Pokud se máme v nadcházejícím období někdy dočkat dalšího dílu, Nesbø si svou Žízní svolil úspěch a zajisté románem oslovil daleko širší publikum, než tomu bylo dříve.

 

Hodnocení:

2015-12-29_2204_002

 

jo-nesbo-katerina-kristufkova

 

Mohlo by vás zajímat:

Recenze: Marit Reiersgard – Závěje
Recenze: A. J. Banner – Dobří sousedé
Recenze: Helen FitzGerald – Virál

 

 

Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín  a přeložila skvělá Kateřina Krištůfková.