Wanderlust (3)

Recenze: Johan Theorin – Zkamenělá krev

 

 

Stejně jako Theorinovy další romány je děj Zkamenělé krve zasazen do prostředí ostrova Öland. Nečeká na nás jen detektivní zápletka v podobě dvojnásobné vraždy v ateliéru pornostudia, Theorin nám jako již dříve předloží svět nadpřirozena, ovšem s takovou přesvědčivostí, až Vás ve víře v troly a víly dokonale utvrdí.

Per Mörner přijíždí do vesnice Stenvik se svými dětmi, dvojčaty Nillou a Jesperem, aby zde strávili Velikonoce. Tentokrát je Perovi jasné, že svátky se neponesou v obvyklém veselém duchu, čtrnáctiletou Nillu trápí plíživá nemoc a doktoři jsou bezradní. Probouzející se jaro vylákalo z města i manžele středního věku, spisovatele Maxe a Vendelu, mezi nimiž panuje nevyřčené napětí. Starousedlík Gerlof se zase do Stenviku vrací z domova důchodců, kde neunesl všudypřítomnou smrt. Zvládne Per náročnou rodinnou situaci, kterou navíc značně komplikuje jeho otec, bývalý pornomagnát Jerry? Dokáže Vendelino manželství ustát její závislost na antidepresivech a nepochopení ze strany manžela? Jaké tajemství objeví Gerlof v denících své zesnulé manželky a jak do této mozaiky zapadá vílí kámen plnící přání?
Per se dostává do prekérní situace, když nalezne svého otce raněného v hořícím studiu, v němž zahynuli dva lidé. Jerry do případu bohužel moc světla nevnáší, po mozkové mrtvici je jeho řečové centrum výrazně omezeno a tak Per musí pátrat na vlastní pěst. Je jisté, že brutální útok na Jerryho má co do činění s jeho neslavnou minulostí. Vendela se snaží napjaté vztahy mezi obyvateli Stenviku urovnat, sama má však spoustu práce se svou podlomenou psychikou a není pro ni snadné se znovu octnout v místě, kde v dětství prožila neuvěřitelné věci…

Johan Theorin je vynikající vypravěč a ačkoli “jeho” mordy nejsou co do provedení natolik vynalézavé, jako je dokáží vykreslit někteří Theorinovi kolegové, nejedná se o závadu. Pojetí příběhu je natolik okouzlující, že chvílemi můžete úplně zapomenout na to, že se jedná o žánr krimi. Theorin vsází propojení klasické detektivky s prvky pověstí a bájí a sami se můžeme přesvědčit, že výsledek je dokonalý. Seveřané celkově mají tendence přesvědčovat čtenáře o existenci nadpřirozených bytostí, u jiných autorů ovšem nenabývám dojmu, že to tak skutečně je. Theorin v tomto ohledu výtečně volí slova a přesně vystihuje okamžiky, kdy je nutné na čtenáře trochu přitlačit a nastartovat obrátky jeho fantazie a kdy naopak přejít ze cvalu do poklusu a nebýt zbytečně urputný.

Přiznejme si, Theorinovou parketou je bezesporu spíše fantasy než detektivka. Za mou osobu je to jen kosmetický problém, nicméně pokud od knihy očekáváte systematické a neúprosné vyšetřování s údernými důkazy a pádnou obžalobou, není Zkamenělá krev tím pravým kandidátem. Ačkoli zde máme hned několik mrtvých a přehršel pokusů o vraždu, na scéně chybí postava s policejním odznakem, která by více či méně úspěšně vzala spravedlnost do svých rukou. O to usilovněji pak musíme držet pěsti Perovi – vždyť se vydává na nebezpečnou cestu úplně sám, bez pomoci, jen s vlastní bystrostí, prozíravostí a touhou odhalit pachatele vražd. Nebo snad nad tím roztahují ochranná křídla víly?

 

 

Autor: Monika Mudrová

Knihu vydalo nakladatelství MOBA