recenze-vsechno-co-si-nepamatuju-kniha-zlin

Recenze: Jonas Hassen Khemiri – Všechno, co si nepamatuju


Švédský autor s arabskými kořeny se po většinu dospělého života zabýval otázkou, co to vlastně znamená být pravým Švédem. Vyrostl ve vzdělané rodině a po maturitě se dal na dráhu ekonoma, velmi záhy se však stal spisovatelem a v současné době se věnuje především divadlu.

Román Všechno, co si nepamatuju se k hlavnímu hrdinovi nechová nijak ohleduplně. Samuel, mladík na vrcholu životních sil, náhle umírá při autonehodě. Okolnosti havárie však nehovoří jasně a nabízí se otázka, jestli se jednalo o nehodu nebo sebevraždu.

Poslední den Sameula se stává předmětem zkoumání fiktivního spisovatele. Zabývá se otázkou Samuelova osobního života, přičemž poodrhnout roušku tajemství mu mají pomoci mladíkovi nejbližší; rodina, přátelé, přítelkyně. Byla však Laide stále Samuelovou velkou láskou, nebo naopak stála za jeho náhlým skonem? Co znamenal Samuel pro svého nejlepšího přítele a jednalo se o opravdové přátelství?

Všechno, co si nepamatuju je unikátem ve svém oboru. Po plejádě detektivek je tento beletristický počin příjemnou změnou, která donutí čtenáře sáhnout si do hloubi duše.

 

vsechno-co-si-nepatuji-recenze

 

2016-10-02_1335_001Sloh, kterým je román utvářen, čtenáře nešetří a vsází na to, že po knize sáhne výhradně osoba toužící po neobvyklém duchovním zážitku. Jazyk knihy je proto komplikovaný, přesto však plynulost četby nijak nenarušuje. Autor disponuje bohatou slovní zásobou a dělí se o ní s námi tak štědře, že se požitek z četby dostává o úroveň výš.

Jádro příběhu odhaluje syrovost lidského nitra v celém rozsahu a připomíná nám, že ve skutečnosti nikoho dokonale neznáme. Citlivým způsobem znázorňuje naší zranitelnost, zároveň si však nebere servítky a rozhodně nemůžeme autora obviňovat z nadužívání eufemismu.

Autor brilantně rozpracovává charaktery všech zainteresovaných postav se všemi jejich tužbami, strachy a cíli. Velkou měrou je zde zastoupena politická angažovanost Samuelovy přítelkyně, přičemž autor nebere ohledy na preference čtenáře. Zrcadlí tak v románu vlastní odvahu veřejné vystoupit a vystavit na odiv svůj názor. Přesto však zůstává sám autor osobou zcela nezúčastněnou a anonymní, neprojektuje cíleně své přesvědčení do hlavních postav románu.

Krátké monology, v nichž je román veden, jsou ozvláštňujícím prvkem knihy. Příběh zůstává přehledný, i navzdory krátkým větám se člověk neztrácí v ději a je stále v obraze.

Přestože je román zaměřen na tragédii a zmar mladého života, disponuje porcí jemného a inteligentního humoru, který je paprskem světla ve všeobecně černem ladění příběhu. Nejedná se o vtip jako takový, spíše o humorné narážky, které v žádném případě nepůsobí násilně a nejdou proti povaze knihy.

Ne náhodou si autor pro děj své knihy vybral primárně Švédsko. Čerpá z vlastních zkušeností s touto zemí, popisuje ji takovou, jaká ve skutečnosti z jeho pohledu je. Nesnaží se zastírat ani nic přikrášlovat, ostatně pohled na tuto zemi nám zprostředkovávají jednotlivé postavy svými odlišnými pohledy. Tato pestrost je pak kořením románu stejně jako zmiňovaný humor.

 

2016-10-02_1335Jakkoli se jedná o dílo kvalitní, je poměrně těžko stravitelné a citlivější povahy se pak snadno dostanou do melancholické a rozjímavé nálady. Nelze to brát vyloženě jako zápor, pocítíte-li však náhle touhu přehodnocovat svůj dosavadní život, berte v potaz fakt, že se jedná o pouhou knihu.

 

Všechno, co si nepamatuju je jednoznačně dílem, které je od ostatních severských románů odděleno velkou propastí. Každému tento typ literatury do noty jistě nepadne, byla by však velká škoda tento román míjet.

 

 

 

Monika Mudrová