recenze-jorn-lier-horst-poustevnik

Recenze: Jørn Lier Horst – Poustevník

William Wisting si za posledních osm úspěšně rozlousknoutých případů vražd vybudoval mezi čtenáři detektivek renomé srovnatelné s Kurtem Wallanderem nebo Harrym Holem. Poustevník však nechává komisaře středního věku trochu spočinout a světla reflektorů zaměřuje na jeho dceru Line, nadějnou stoupající hvězdu tamější žurnalistiky.

Viggo Hansen byl od mládí trochu podivín a vlk samotář, proto nikoho v obci nepřekvapí, když je jeho mrtvé tělo nalezeno až tři měsíce po Hansenově skonu. Novinářka Lina hodlá zesnulému věnovat víkendovou přílohu a na celém případu mrtvého dědy před zapnutou televizí jí něco nesedí. Jemné nuance naznačující něco temnějšího než přirozenou smrt zesílí v okamžiku nálezu dalšího těla. Mrtvý z trhu s vánočními stromky na místě leží od pozdního léta, tedy od doby, kdy zemřel i Viggo Hansen. Ani tohoto nebožtíka nikdo nepostrádá a rázem je evidentní, že obě úmrtí se v jistém bodě střetávají. Policie záhy narazí na spletitou síť a o její rozpletení musí požádat FBI.

 

poustevnik

 

2016-10-02_1335_001Horst si líné tempo labužnicky užívá a závažnost situace odkryje jedním ledabylým gestem, které ovšem v kontextu příběhu rezonuje jako výstřel ze startovní pistole. Autor do Williama Wistinga promítá vlastní ledový klid a předstíranou netečnost a nechává čtenáře, aby se brodil po kotníky v lepkavé špíně vražd stejně jako Wistingova dcera Lina.

Co se na počátku prezentovalo jako další bezbarvý a neslyšně uhašený plamen života osamělého muže se jediným pořádným sešlápnutím plynového pedálu zvrtává v mrazivý zločin, jakého policie dlouho nepamatuje. Pachatel nemá zřetelné obrysy, jeho stín se však vznáší nad každým Lininým rozhodnutím a způsobuje ježení vlasů v zátylku.

Na takřka bezchybné konstrukci románu má lví podíl autorova životní zkušenost s detektivní činností. Přestože se Horst neomezuje na suchopárná fakta, není román ochuzen o pikantní vyšetřovací postupy a nekonvenční pachatelovy pohnutky a činy. Autor zastává názor, že vše má být dávkováno s mírou a Poustevník je tak stejně jako Horstovy předchozí romány vyváženou směsicí fikce a reálií.

 

2016-10-02_1408Wistingova dcera je místy zobrazována jako živoucí protiklad mírného Wistinga a pro zvýraznění tohoto efektu je detektiv v útlumu více a častěji, než je u něj zvykem. Naopak Lina se vrhá do pátrání až s naivní a lehkomyslnou dravostí, která ubírá příběhu na věrohodnosti a nebezpečně si zahrává s jeho seriózností.

 

Poustevník se v konečném důsledku nevzdaluje od standardu, který Horst v úvodu série vytyčil, naopak aspiruje na jeden z nejúspěšnějších případů Williama Wistinga.

 

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Kniha Zlín.

 

 

 

 

Monika Mudrová