recenze-sireny-plus

Recenze: Joseph Knox – Sirény


Autor britské národnosti má na perfektně zvládnutou detektivku recept. Pracuje jako nákupčí v oblasti krimi žánru pro největší britský knižní řetězec a své poznatky bohatě úročí právě ve svém románu Sirény.

Sirény potěší všechny zastánce žánru noir. Knox si při psaní díla počínal opravdu svědomitě a striktně se drží pevně daných pravidel žánru. Troufáme si tvrdit, že ani pod lupou bychom nenašli jediný prohřešek, kterého by se autor nedopatřením dopustil.

Aidan Waits je pěkné kvítko. Jeho životním krédem je sex, drogy a Manchester a zdá se, že na svém destruktivním životním stylu nehodlá nic měnit. Jako policista tedy není zrovna příkladem bezúhonného občana a není divu, když jednoho dne Aidan narazí. Poté, co se nadřízení dozví o jedné z jeho drogových eskapád, položí mu nůž na krk. Aidan se tak musí rozhodnout, jestli od policie definitivně odejde, nebo v utajení pomůže dopadnout drogový gang. Správná odpověď je samozřejmě za b, a v momentě, kdy se kolem Aidana začíná úzce stahovat smyčka, je už příliš pozdě že situace vycouvat. Mladé dívky mizí beze stopy a místo nich se kolem Aidana hemží mrtvoly. Dokáže Aidan nezklamat?

 

2017-12-29_1413_001

 

2016-10-02_1335_001 Knox si především zaslouží ovace ve stoje za provedení. Přestože žánr noir nelahodí všem, precizní práce na románu je znát a ocení ji i naprostý laik. Autor nevybočuje z vyšlapané cestičky a nepokouší se do žánru propašovat ozvláštňující prvky, které by měnily výslednou podobu románu. Navzdory poslušnému dodržování pravidel však Sirény nezapadnou v hromadě dalších noirovek, autor do příběhu velmi nenásilně vtiskl vlastní osobitost.

Když už noriovku, tak v pořádném prostředí, což Manchester do puntíku splňuje. Největší špína moderní civilizace odjakživa ulpívala v nonstopech britských měst, alespoň v literárním světě. Knox detailně znázorňuje protipól čajů o páté a máslových sušenek a reprezentuje tak turistiku z poněkud opačného konce. Čtenář zde najde všechno, co si srdce žádá, od šlapek až po lajny na zrcátku. Autor si tak může s klidem odškrtnout další položky na receptu noir románu.

Přestože jsou drogy a prostituce dost nuda, má autor malé bezvýznamné plus za vtipné a pohotové dialogy, které osvěžují poněkud fádní děj. Každá postava si s sebou nese stín minulosti a v celém širém Manchesteru zřejmě nenajdeme jediného svatouška, což se odráží na jejich mluvě a gestech.

Sirény jsou noirovka pěkně od podlahy, poctivá jako maso od obecního řezníka. Čtenář předem ví, co dostane, a po dočtení bude knihu odkládat s pocitem uspokojení.

 

2016-10-02_1335Sirény jsou noirovka pěkně od podlahy a pro ty, co drogám a šlapkám moc neholdují, tento žánr nikdy nebude představovat lákavé sousto. Omezený výběr povolených témat nedávají autorům příliš prostoru pro kreativitu a pokud se o ní někdo pokusí, většinou už výsledným produktem není čistokrevná noirovka.

 

Sirény jsou parádním úvodem chystané série, která jistě bude slavit úspěch nejen u nás.

 

 

Za recenzní výstisk děkujeme Nakladatelství PLUS.

 

 

Monika Mudrová