recenze-selfies-adler-olsen

Recenze: Jussi Adler-Olsen – Selfies

Sedmý případ Oddělení Q čtenáři napjatě očekávali již od vydání šestého dílu Nesmírný před dvěma lety. Dlouhá řada měsíců strávená v radostném vyhlížení dalších osudů Carla, Asada a Rose však mohla být živnou půdou pro nepřiměřeně náročné požadavky na sedmý díl, proto by čtenáři měli k Selfies přistupovat raději střízlivě a opatrně.

 

Oddělení Q je postaveno před organizační problém. Policejní prezidium obdrželo nepříznivou statistiku úspěšnosti Oddělení Q a hrozí jeho zánik. Carl a jeho kolegové jsou však přesvědčeni, že muselo dojít k úřední chybě a podezření padá na Rose, která má sumírování vyřešených případů na starosti. Rose však zabředává do hlubin svých psychických potíží a zdá se, že tentokrát návrat k normálu jen tak nehrozí. Mužská část oddělení si uvědomuje, že Rose bude potřebovat všechny přítomné ruce, aby se vymanila z temnot, nicméně při pátrání po příčině Rosiných problémů hoši naráží na špínu, která by neměla spatřit světlo světa.

 

recenze-selfies

 

Sociální pracovnice Anne-Line Svendsenová začíná mít své práce po krk. Lépe řečeno, příčinou jejího počínajícího syndromu vyhoření je sorta mladých žen, jejichž doménou je upravený vzhled, outfit jako přes kopírák, prostoduchost hraničící s blbostí a především zakořeněná neschopnost zapojit se do pracovního procesu. Anne-Line skutečně přestává mít trpělivost s blběnkami s nataženými dlaněmi ve frontě na sociální dávky. A je rozhodnuta ulevit společnosti od podobných parazitek a učinit tak ze světa hezčí místo. Její odhodlání je silnější a ničivější než rakovina bující v Anne-Linnině hrudi a již brzy dojde k prvnímu útoku.

Carlovi a jeho parťákům však zamotává hlavu jiný případ. V Královském parku byla nalezena zavražděna místní zámožná matrona a modus operandi nápadně koresponduje s několik let starou vraždou mladé učitelky, která doposud nebyla objasněna. V žádném z případů dosud nefigurují ani žádní podezřelí, pro Carla, Asada a Gordona to však není překážka ke znovuotevření případu staré vraždy a strkání nosu do průběhu vyšetřování vraždy současné. Najde Oddělení Q souvislost mezi oběma případy a útoky na mladé ženy? A podaří se trojici vytáhnout Rose z nejhlubšího dna?

 

Pro ty, kdo v sedmém díle Oddělení Q čekali zveřejnění tajných akt Asada a doufali, že se poodhrne rouška tajemství Syřanova života, bude možná sedmička malým zklamáním. Selfies si totiž bere na paškál jedinou ženu Carlova týmu a hned zpočátku je jasné, že křehká Rose na svých bedrech vláčí pořádně traumatickou minulost.

 

recenze-jussi-adler-olsen

 

2016-10-02_1335_001Největší devízou románu je autorova úžasná schopnost vylíčit a propojit i suchopárné vraždy tak, že knihu budete před spaním odkládat jen s těžkým srdcem. Jussi Adler-Olsen disponuje objektivně kritickým pohledem na (nejen) dánskou společnost a její sociální systém, díky čemuž dokáže vykreslit postavy svých románů velmi reálně a přesto tak, že se i obyčejná úřednice vcelku uvěřitelně promění ve vraždící monstrum a přesto zvládne ve čtenáři vyvolat pocit porozumění. Adler-Olsen svým románem dokazuje, že i v nejšťastnější zemi světa se najdou vyhořelí a následkem okolností frustrovaní jedinci, kteří se v honbě za vlastní formou spravedlnosti neštítí žádných prostředků.

Autor zůstává věrný osvědčenému rozvržení kapitol a díky potěšujícímu rozsahu knihy je zde dostatek prostoru k propracování psychologie všech jednotlivých postav. Jak už je zvykem, Adler-Olsen se neomezuje pouze na hlavní a hrstku vedlejších postav, naopak čtenáři servíruje a otvírá nitro takřka všech náhodně kolemjdoucích. Čtenář tak nemusí hledat záludnost na každé stránce, je zcela přímočaře seznámen se všemi skutečnostmi případu a přestože se tedy nedočká žádného Wow efektu, není román ochuzen o dávku napětí a chvilky překvapení.

S povděkem lze kvitovat i skutečnost, že sedmý díl opět přichází se zcela novým společenským problémem, na nějž lze v reálném světě narazit. Po náboženské sektě, agresi, eugenice a sociální spodině tedy autor vstupuje na scénu s motivem mladých lidí (žen), které se potýkají s osobním problémem zapojit se řádně do fungování klasické společnosti a spokojeně setrvávají ve svém značně omezeném světě. Přestože se nejedná na první pohled o žádnou tragédii, autor mezi řádky upozorňuje na tuto skutečnost jako na rozšířený globální problém napříč celou moderní společností.

Kdo se bál, že se Asad za uplynulé dva roky od vydání posledního dílu naučil dánsky natolik plynně, že budeme ochuzeni o jeho roztomilé přeřeky a nechápavost některých dánských slovních spojení, může si oddechnout. Ani v Selfies nebudeme ušetřeni mouder s velbloudy v hlavní roli, nepitelné kávy a dalších vtipných momentů.

 

2016-10-02_1335Abychom jen nechválili, zdá se, že při dotahování Selfies k dokonalosti autor trochu pozapomněl zakomponovat svůj kouzelný smysl pro humor. Jistě, román je prošpikován řadou komických přirovnání a veselých chvilek, nicméně těchto momentů ve srovnání s předchozími díly citelně ubylo. Zda-li to byl záměr v souladu s ponurým dramatem Rosiny osobnosti, těžko říct. Za humor ovšem Selfies příliš pochválit nemůžeme.

Rovněž na Asadovu pravou indentitu si budeme zřejmě alespoň dva roky počkat. Rose a její minulost ústící v ženiny psychické problémy těžkého kalibru samozřejmě nelze opomenout, avšak Nesmírný v mnoha narážkách odkazoval spíše na Asada a čtenáře si tak připravil právě na tuto postavu. Jussi Adler-Olsen tak se čtenáři pěkně vyběhl, ovšem my mu to velkoryse odpouštíme!

 

Selfies tak opět patří mezi klenoty severské krimi, Adler-Olsen předvádí sám sebe ve vynikající, nicméně ne v nejlepší formě, psychologická stránka věci zde trochu ubírá prostor autorově humoru a velbloudů je v románu akurátní množství. Fanoušek Jussiho Adlera-Olsena však jistě nebude zklamán a toto dílo bude hodnotit přinejmenším stejně vysoce, jako díl předchozí.

 

Za knihu děkujeme Nakladatelství Host.

 

 

 

Monika Mudrová