recenze_audiokniha_zabijaci

Recenze: Jussi Adler-Olsen, Zabijáci

 

Druhý případ Oddělení Q pořádně zamotá všechny zúčastněné hlavy. Přestože je zde narozdíl od Ženy v kleci kladen důraz především na samotný akt násilí, můžeme se kromě praštění kostí těšit i na atmosféru hustou jako Asadův mátový utrejch.

2016-01-05_1456

Všichni dobře známe okamžik, kdy po dovolené potřebujeme dovolenou, abychom se zotavili z dovolené. Když se tedy Carl po zaslouženém odpočinku ocitá zpátky v suterénní kanceláři oddělení Q a na stole se bez jakéhokoli vysvětlení objeví složka s fakty ohledně dvacet let staré vraždy, nezbývá mu než si rezignovaně povzdechnout. Za pochodu je rovněž obeznámen se skutečností, že oddělení Q se rozrostlo o jednu něžnou bytost, ačkoli výstřední Rose kolem sebe auru něhy zrovna nešíří. Alespoň se případ jeví zajímavě. V rodinné chatě byla nalezena bezvládná těla dvou sourozenců, bratra a sestry. Chlapec podlehl jedné ráně, dívka zemřela trýznivou smrtí, při níž pachatel tělo zohavil. Otec dětí, policista, pohled na tragédii nezvládl a na střelnici svůj život ukončil výstřelem. Podezření tehdy padlo na partičku prominentních studentů z prestižní internátní školy, kauza byla ovšem za pomoci mazaného obhájce zametena pod koberec. Teprve po devíti letech se jeden z nich, chudý stipendista Bjarne, přiznal. Nyní už má mladý muž svůj trest odpykán a je opět na svobodě – a s pěknou sumičkou peněz. Carl a Asad s Rose v patách jsou ale ohledně Bjarnovy viny značně skeptičtí. Zbylí teenageři z tehdejší nerozlučné šestice, Ditlev Pram, Ulrik Dybbol a Torsten Florin, se v současné době vyhřívají ve společnosti horních deseti tisíc. Kristian Wolf je po smrti, nešťastná náhoda při lovu, a jediná dívka Kimmie je dlouhá léta nezvěstná. Pochybné ulice a nádražní hala ukrývají Kimmie pod rouškou anonymity a mladá žena teď musí být obzvlášť obezřetná. Jak se přihodilo, že dívka z bohaté rodiny bivakuje v nádražním domku jako bezdomovkyně a kdo jsou muži, kteří ji neúnavně hledají? Kdo je poslal? Na jedné straně se Kimmyina svědectví domáhá Carl s kolegy, z té druhé vysílá své nohsledy Ditlev. Kimmie má evidentně v případu zavražděných sourozenců zásadní roli a možná má co říct i k ostatním neobjasněným napadením, která nikdo nehlásil. Jak se Carl dokáže popasovat s překážkami, které mu smetánka klade do cesty za spravedlností? Nejen postup v případu jde ztuha, Carl si opět nachází cestu k ochrnutému kolegovi Hardymu, který ve své osamělosti spřádá závažné teorie ohledně nehody, při níž byl zraněn a kolega Anker přišel o život. Žádá Carla, aby mohl bydlet u něj a hodlá starostí o své bezmocné tělo pověřit Carlova podnájemníka Mortena. Carlův dům už tak připomíná bláznův dvoreček, ale má pocit, že parťákovi něco dluží…

2016-01-05_1456

Stává se to i v dobrých rodinách. Zabijáci jsou sondou do duše mladých rozervaných lidí, kterým ani luxus, peníze a neomezené možnosti nepřinášejí uspokojení a radost. Frustrace se může projevit různě, drogy, nevázaný sex… násilí. Stáhneme-li pachatelům latexové masky, uzříme tvrdé a nepřístupné tváře, drsnou skořápku. A pod ní se nachází člověk v rozkvětu, který vlivem nezájmu rodičů, týrání, zneužívání či přílišné benevolence zraje v neempatickou a psychopatickou osobnost. S černou duší kráčí ruku v ruce schopnost navazovat výhodné kontakty, s jejichž pomocí se dá vykroutit z lecjaké nepravosti. A třeba i z vraždy. Zabijáci jsou thriller odlišného charakteru než předchozí Žena v kleci. Kdo jsou zabijáci je zřejmé od prvního okamžiku a tak v honbě za jejich dopadením jen strháváme další a další vrstvu příčin vedoucích k jejich zločinům. Adler-Olsen si v druhém díle Oddělení Q na komorní atmosféru nehraje. Máme tak ostrý a ničím nerušený obraz brutalit, narušených osobností a komplikovaných záludných vztahů ve vyšší společnosti. Díky odlišné povaze knihy má i Jussiho vtip vytyčené hranice, přesto však nejsme ochuzeni o Asadovy milé přežbrepty a Carlovy pošahané zkraty.

2016-01-05_1456

2016-01-05_1947Byla jsem zvědavá, jak si tento román obstojí v audioverzi. Přece jen je veliký rozdíl, když čtenář louská knihu sám a hlasy postav si v hlavě utváří podle svých představ a fantazie, a volba předčítajícího, jehož hlasový projev není kompatibilní s naší imaginací, může výsledný dojem pokazit. Myslím, že Igor Bareš se svým hlubokým a zvučným hlasem ovšem uspokojí představy i náročného čtenáře/posluchače. Přestože teatrálně nemění hlas, aby rozlišil promlouvající postavy, je rozdíl tak nějak intuitivně jasný a zřetelný i v případě, že se jedná o dva muže. Jeho svědomitý přístup dokazuje, že na tuto práci není zapotřebí dvou či více aktérů. Četba je čistá, nepřerušovaná, pan Bareš měl jistě dostatek prostoru a času. Srovnám-li Zabijáky v jeho podání s úplně jinou knihou, kingovkou namluvenou v devadesátých letech, nemám z Barešova projevu pocit, že mu režie držela u spánku pistoli a nutila jej přečíst celý román na jeden zátah, jako tomu bylo v případě zmíněné kingovky. Nejsem v audioknihách natolik zběhlá, ale myslím, že na této skutečnosti lze pozorovat posun audioverzí k vytříbenosti. Četba není podkreslena mimovolnými rušivými elementy (šustění stránek apod.), kromě vypravěčova hlasu naše sluchy zachytí jen hudební podbarvení, které je zvoleno velmi vkusně. U některých kapitol je hudební doprovod odlišný, zpočátku na mě působil dojmem “každý pes jiná ves”, nicméně později jsem svůj prvotní dojem potlačila a změny v soundtracku vnímám jako vyjádření rozdílné atmosféry kapitol. Taktéž pan Bareš svou četbou vytváří hudbu – přednes je melodický, intonace zvládnuta na výbornou. Romány Adlera-Olsena jsou naštěstí vhodnou živnou půdou pro audioknihy, Jussi pracuje s přímou a nepřímou řečí natolik obratně, že není potřeba se u nahrávky uchylovat k zpřehledňujícím úpravám, což přidává práci režii a narušuje plynulost přednesu.

Audioverze Zabijáků v podání Igora Bareše je balzámem pro (d)uši a přesvědčila mě, že na cestu či do práce je čtění do ouška dobrou volbou.

Mimochodem, jak asi vypadá “plazovaná” sukýnka?

2016-01-05_1456

Igor Bareš, (* 1966)

2016-01-05_1948Studoval JAMU v Brně, přičemž občas hostoval v Divadle bratří Mrštíků. Později se stal postupně členem činohry Mahenova divadla a souboru Národního divadla v Brně. Od roku 2002 je na volné noze. Filmoví diváci jej znají např. ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, Muži v říji, Největší z Čechů, Hořící keř, Fair Play a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Detektiv Martin Tomsa, Zdivočelá země, Krev zmizelého, Strážce duší, Hraběnky, Pojišťovna štěstí, Horákovi, Případy 1. oddělení, Život a doba soudce A. K., První republika… Vedle herectví se věnuje i dabingu.

 

Jussi Adler-Olsen, (* 1950)

2016-01-05_2022Dánský spisovatel vystudoval politologii a filmovou vědu. Literatuře se začal věnovat už za studií, zpracoval první dánský lexikon kreslených seriálů. Hrál v několika hudebních skupinách, skládal hudbu k filmům, pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Svou literární kariéru zahájil knihou Alfabethuset (Abecední dům, 1997), pak následovaly romány Og hun takkede guderne (A děkovala bohům, 2003) a Washington Dekretet (Washingtonský dekret, 2006). Později se začal věnovat tématům spojeným s rodnou zemí. Jeho kriminální série o kodaňském policejním oddělení Q dosud zahrnuje pět knih: Žena v kleci (2007), Zabijáci (2008), Vzkaz v láhvi (2009; 2012), Složka 64 (2010; 2013) a Marco (2012; 2014). V současné době vyšla kniha Nesmírný.

 

Ukázka z audioknihy:

Hodnocení:

2015-12-29_2204_002

 

 

Za poskytnutí audioknihy k recenzi velice děkujeme nakladatelství  OneHotBook

Audioknihu Zabijáci si můžete zakoupit zde: Zabijáci, Jussi Adler-Olsen

Délka nahrávky: 10 hodin 4 minuty

 


2016-04-24_1421_001


 

2016-04-24_1421