recenze-katarina-holetzova-smrt-prokletych

Recenze: Katarína Holetzová – Smrt prokletých

Mladá slovenská autorka má ke krimi i v osobním životě relativně blízko; pochází z rodiny právničky a policisty. V současnosti je bezpečně uhnízděná s manželem a psem v Bratislavě, dříve však strávila spoustu let nekonvenčním způsobem na cestách s kapelami, jimiž dělala manažerku.

Severoslovenská obec Terovce je stejně zemitá a neurvalá jako zvuk jejího jména. Obyvatelstvo tvoří zejména starousedlíci a jejich životní styl nadále funguje podle sto let starých zásad a zvyků. Když je během oslav slunovratu zaživa upálena sestra teroveckého podnikatele, nikdo ještě netuší, že toto léto bude doprovázet zápach mnoha dalších mrtvých těl.
Bezradná policie sleduje stopy vedoucí až k činnosti pohanského spolku, jehož podhoubí se skládá z papalášů vysoké politiky. Snad kvůli přílišné ožehavosti případu se složka dostává na stůl mladého policisty Reného Juhásze, který se na kriminálce ocitá s poněkud pošramoceným profesním životopisem. Jeho přítomnosti na oddělení se rázem stává trnem v oku služebně starších kolegů a Reného pozice na pracovišti se záhy začne otřásat v nijak pevných základech. Šikana a vlastní démoni tak kriminalistovi-začátečníkovi značně komplikují už tak náročný hon na vraha.

 

 

2016-10-02_1335_001Ve Smrti prokletých nenarazíme na nic dobrého nebo hezkého. Dějiště je vyobrazeno se všemi nánosy špíny, kterou se autorka nesnaží nijak očistit, a jeho obyvatelé jsou zbavení přátelských masek a prezentují se nejhorším možným způsobem. Opilectví, závist, násilí a bezbřehá negativita jsou hlavními doménami románu a budou pronásledovat čtenáře od první stránky až po finiš.

Samotná hlavní postava rovněž zrovna neoplývá bohulibými povahovými rysy a rozhodně se nejedná o osobu, která by byla dobrým vzorem a příkladem. V Reného jednání a myšlenkových pochodech lze dešifrovat mnoho hříchem prolezlých proudů, které jej staví na stejnou pozici jako tolik opovrhované terovčany. Paprsek sympatie na policistu vrhá jeho vlastnost jít si tvrdě za svým nevyšlapanými a neoznačenými cestičkami, což Renému dodává žádoucí punc rebelanství. Ač se sám staví do role obětního beránka, jeho umanutost musí učarovat každého čtenáře. Odpor pracovat s přiděleným parťákem a zdánlivá lhostejnost, s níž se staví k všeobecné šikaně a nedůvěře ze strany kolegů, je jednou z Reného hlavních předností, která má tendence vyvažovat záporné stránky.

Zaujme rovněž drsná tíha románového policejního prostředí. Za vulgární mluvou a vyzývavým chováním lze vypozorovat frustraci, strach a nejistotu; strašáky, kteří se hlásí o slovo pokaždé, když expresivní maska sklouzne o trochu níž. Někomu může vykreslené jednání připadat přehnané a přitažené za vlasy, podle nás však podtrhuje celkovou atmosféru románu a ladí k očím buranství obce Terovce.
Ústřední motiv nepřichází s ničím převratným, nutno ovšem poznamenat, že se o to ani nesnaží. K přízemně konstruovanému příběhu podstata vražedného motivu notuje v harmonii, která způsobuje husí kůži a určitě nebyl zvolen náhodně.

 

2016-10-02_1408Poněkud rozvláčný a líným tempem plynoucí úvod je kaňkou na jinak čistém štítu románu. Zejména pro prvotinu je tento faktor nebezpečný a hrozí riziko, že čtenář knihu několikrát odloží, než jej náhlý zvrat v ději dokonale pohltí.

 

Žádný debut se však neobejde bez kosmetických nedostatků, proto Smrt prokletých v podstatě nemá žádná omezení k doporučení. Smrt prokletých je důkazem, že i ze slovenské hornaté oblasti může vzejít kvalitní krimi.

Pro ty, kteří Smrt prokletých přežili (a to myslíme jen v tom nejlepším slova smyslu) máme dobrou zprávu; těšte se na další román Kataríny Holetzové; nese název Smečka a věříme, že bude na roztrhání.

 

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství XYZ.

 

 

 

Monika Mudrová