recenze-potopa-kristina-ohlsson

Recenze: Kristina Ohlsson – Potopa

Kristina Ohlsson není pro české čtenáře žádným nováčkem. Švédská autorka detektivních románů si vydobyla pevné postavení na knižním trhu svou sérii se svéhlavou kriminalistkou Fredrikou Bergmanovou. Potopa je šestým dílem mapujícím nejen osobní kotrmelce Fredriky, ale především další případ brutálních vražd.

Vrah v Potopě udeří hned několikrát, což je karta, na kterou autorka sází všechno a tento krok se jí vyplácí.
Alex Recht, Fredričin kolega, se nachomýtne k nálezu těla starého muže. Ze světa ho sprovodila kulka a jediným vodítkem pro bezradné kriminalisty je snubní prstýnek dcery zavražděného, který má starý muž navlečený na malíčku.

Policii už nějakou dobu urguje majitel pohřební služby v přesvědčení, že jeho bratr se s rodinou neodstěhoval do Austrálie, jak se ostatní domnívají, ale že se stal obětí zločinu. Přestože policii předkládá rozumné argumenty, laxní přístup orgánů jej přivádí k zoufalství.

Mladá žena se pokouší dostat svůj rozjitřený život zpátky do mezí únosnosti, situace se jí však vymyká z rukou a muž, po jehož boku žije, začíná být hrozbou pro ni i její děti.

Fredrika Bergmanová s sebou sama vláčí těžké břemeno, které ji pronásleduje na každém kroku, společně s Alexem Rechtem ovšem mohou najít pojítko mezi případy a ukončit tak smrtící běsnění.

 

recenze_potopa

 

2016-10-02_1335_001Vnitřní motivace ke zločinu opět utváří dominantní prvek příběhu, který autorka používá jako opěrnou konstrukci románu. Navzájem prolínající se linie jsou nositeli silných emocí a důvodem, proč čtenář po zběžném prolétnutí anotace po Potopě sáhne. Modus operandi a naaranžování obětí je rovněž škoda nezmínit a Kristina Ohlsson tak znovu dokazuje, že práce s místem činu patří mezi její silné stránky. Scény tak vyvolávají spoustu otázek nejen v hlavách vyšetřovatelů, ale i čtenářů, a jejich popisy jsou navzdory povaze zločinu komorní a zachovávají určité dekorum.

Autorka ve svých románech šetří humorem a i v Potopě je v této oblasti velmi skoupá. Přesto Potopa donutí čtenáře se bavit, ačkoli i vedlejší dějové linie jsou laděné spíše šedou optikou, linie osobního života Fredriky Bergmanové pak vyloženě bluesově. Rozhodně nelze říct, že by tato série patřila k lehčímu oddechovému čtení, naopak; Fredrika do čtenáře promítne své strasti i naděje natolik intenzivně, že to člověka leckdy vyčerpá.

Mezi silné tahouny Potopy patří nepochybně právě osudy Fredriky a Alexe. Stává se pravidlem, že životopisy hlavních postav románů Kristiny Ohlsson svým zpracováním a duchem směle konkurují postavám z jiných žánrů, u nichž by čtenář tuto emocionální sílu a energii předpokládal spíše. Autorka nenechává postavy procházet rájem, staví jim do cesty hoře a překážky mnohdy předčící reálný život.

 

Potopa je rozloučením s touto sérií, přestože je koncipována tak, aby ani na konci cesty nezapadla vrátka na sedm západů. Kristina Ohlsson učinila z Potopy důstojné zamávání Fredrice i jejímu týmu a končí opravdu v nejlepším.

 

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Kniha Zlín

 

Monika Mudrová