recenze-lazar-lars-kepler

Recenze: Lars Kepler – Lazar

Kolem minulého dílu série se před vydáním vznášela aureola nadšeného očekávání. Lovec králíků však pro nás vzápětí veškeré jiskřičky naděje ubil nepochopitelnou podprůměrností, proto jsme před příchodem Lazara byli přiměřeně skeptičtí. Manželé Ahndorilovi však tentokrát šli do sebe a Lazar tak patří mezi díla, která můžeme bez ostychu stavět na piedestal.

Policisté přivoláni k nálezu mrtvého muže v umolousaném osloském bytě nepředvídají žádnou brutální scénu, loupežná vražda jako každá jiná. Po otevření nebožtíkova mrazáku se pak nedostává dechu ani ostříleným kriminalistům. Tam, kde ostatní skladují kuřecí prsa v akci, má zavražděný kanibal a vykradač hrobů množství lidských ostatků, mezi nimi i lebku Summy Linnové, Joonovy zesnulé ženy.

Výpomoc Joony Linny si záhy žádá i německá policie. Obávaný sexuální násilník byl zavražděn a stopy na jeho těle podezřele připomínají zranění, které svým obětem způsoboval Jurek Walter. Mrtvoly se hromadí a veškeré důkazy se slévají ve skutečnost, kterou Joona a Saga nemohou ignorovat; Jurek Walter možná stále žije a vybírá si svého nového pomocníka.

 

lars-kepler-lazar-recenzeFoto: Nakladatelství HOST

 

Lazar je zcela oproštěn od politického balastu a nadbytečných dějových linek a jeho podstata dýchá a žije psychologickým soubojem mezi Joonou, Sagou a Jurkem. Hra, na jejímž konci není vítěz ani poražený, je základní surovinou thrilleru a není třeba příběh dále dochucovat.

2016-10-02_1335_001Největším magnetem je otázka, na kterou je odpověď známa ještě před položením otazníku, nicméně máme strach ji nahlas vyslovit a přiznat si realitu; žije Jurek Walter? Je možné, aby stárnoucí muž přežil spršku zásahů že Sažiny pistole a následný pád do řeky? Na jedinou otázku se nabalují další a vrstva nejistoty se stává neprostupnou a dusící. Joona vsází všechno na kartu s Černým Petrem a v pudu sebezáchovy vkládá bezmeznou důvěru do rukou svých kolegů. Největší kus zodpovědnosti padá na Sagu Bauerovou a sledovat, jak se mladá policistka s nastalou situací pere, je fascinující.

Postavy série od počátku prošly rozsáhlým vývojem, který je nejvíce patrný právě v Lazarovi. Ve vyhrocených momentech můžeme názorně pozorovat jednání, které by se v minulých dílech lišilo, což je nezvratným důkazem duševní vyzrálosti postav ve všech rovinách. Joona upouští od domněnky, že je jediný, kdo dokáže Jurka zastavit, a o své břemeno se dělí se Sagou, byť si je vědom, že může být slabým článkem v plánu. Saga v posledních letech nabyla zdravou sebedůvěru ve své schopnosti a je odhodlána bez mrknutí oka bránit své nejbližší.

Emoční vypětí zde dosahuje nejvyššího možného maxima a kdo si doteď nehty nekousal, při čtení Lazara začne. Kepler žene postavy až na hranici, kde si morálka a hřích podávají ruku a kde je v sázce mnohem víc než jen lidská bezúhonnost. Sugestivní líčení vyrovnaného souboje donutí čtenáře bez dechu a se zrychleným tepem prožívat nebezpečí zároveň s Joonou a Sagou, čímž se potěšení z románu násobí.

Zajímavým faktorem je psychologické zařazení Joony a Jurka; přestože se na pohled jedná o nesourodou dvojici, kde jeden stojí na straně dobra a druhý na opačné straně propasti, skutečnost je jiná. Kepler se minimálně u těchto dvou hlavních charakterů vyhýbá škatulkování a Joonu i Jurka umisťuje právě do oné propasti, která rozděluje správné a špatné. Mísí dohromady naturel a instinkty obou mužů a přestože se stejně jako olej a voda nikdy nespojí, můžeme na této směsi pozorovat spoustu shodných bodů Jurkova a Joonova charakteru. Tímto krokem Kepler elegantně obešel klišé, které zobrazuje policistu a pachatele jako dva protipóly.

Kepler se nikdy s nikým nemazlí a ani v Lazarovi nevyměknul. Věrný svému krédu, že smrt nerozlišuje a bere všechno, vztáhne bez milosti ruku i na zcela nevinné postavy a ponechává je zcela napospas přirozenému výběru. Na rozdíl od jiných autorů, kteří se nad čtenářem v závěru slitují a postavy, k nimž čtenář citově přilnul, jako zázrakem vyváznou, Kepler podoben neúprosnému katovi uděluje privilegium života jen nepatrné hrstce vyvolených.

 

Lazar prezentuje příběh natolik silný, že kniha pod jeho náporem takřka vibruje, a díky množství nevyřešených neznámých zanechává na konci dokonale zmateného čtenáře. Po přečtení Lazara se totiž nepřestane ohlížet přes rameno a začne se i přes den doma zamykat.

 

 

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství HOST

 

 

Monika Mudrová