recenze-bez-duse-martin-strucovsky

Recenze: Martin Stručovský – Bez duše

Už dříve jsme se mohli přesvědčit, že pro kvalitní detektivku nemusíme cestovat prstem po mapě až na drsný sever a že i v českém literárním rybníčku plavou prvotřídní kousky. Od nynějška mezi ně můžeme směle zařadit i román Bez duše z pera Martina Stručovského.

 

Matěj Mlynář dávno opustil řady hradeckých kriminalistů ve prospěch rodinného knihkupectví. Vdovec a otec náctileté dcery se však nedokáže oprostit od policejních instinktů a tak na vedlejší úvazek funguje jako soukromé očko.
Marta Kučerová patří mezi ty, kterým policie nedokázala pomoci, proto jednoho večera vyhledá služby Matěje Mlynáře a žádá o ochranu před násilnickým bývalým přítelem. Matěj přistupuje k případu jako k rutinní záležitosti, záhy jej sled událostí přiměje uvědomit si vlastní zranitelnost. Případ Kučerová rozkryje síť zločinu, který měl zůstat navždy skryt.

Bez duše představuje pečlivě vyladěnou detektivku s nádechem noir. Příběh sází na působivou expozici, která čtenáře uhrane a nedovolí mu knihu odložit dřív než před závěrečným rozuzlením.

 

 

2016-10-02_1335_001Autor opírá román o neochvějně pevný pilíř v podobě hlavního hrdiny; přestože je život Matěje Mlynáře poněkud neuvěřitelný, jeho pohnutý osud se čtenářem prostě zamává. Noční dobrodruh dělící svůj čas mezi práci v knihkupectví, svou dceru a nebezpečný vedlejšák je tahounem příběhu a jeho fluidum je elektrizující. Obyčejný muž, kterého bychom ve dne na ulici nejspíš přehlédli, v noci zapomíná na civil a bez rozmyslu se vrhá do akcí, díky nimž ho zdobí šrámy a podlitiny. I při své vytíženosti zvládá udržovat nenáročný vztah a nárazově zahrnovat dceru Terezu projevy otcovské lásky, v obou případech pak Matěj budí dojem rozpačité bezradnosti a jeho akcie na trhu sympatií tak stále stoupají. Ich forma, kterou zde autor volí, působí nanejvýš uvolněně a přirozeně a je zabarvena všemi odstíny nenásilného humoru, který hlavní hrdina neztrácí ani s kudlou v rameni.
Díky postavě Matěje se i ostatní charaktery románu hřejí na výsluní; disponují výraznými povahovými rysy, jejich životní příběh je jako z černé kroniky a jejich odhodlání nebere konce. Ačkoli jsou některé aspekty postav hnány do krajnosti, autor moudře nezachází do extrému, proto je román uvěřitelný a čtenáře neodrazuje.

 

Obzvlášť povedeným tahem je zde využití hudby. Stejně jako u tvorby Bernarda Miniera najdeme v románu značné množství žánrově pestrých odkazů na skladby, které provázejí jednotlivé party příběhu. Požitek z díla se tak násobí a konkrétní pasáže se čtenáři vryjí do paměti nejspíš natrvalo.

 

Čerpání vlastních zkušeností není nikdy na škodu; autor zasazuje Matěje do prostředí knihkupectví jako golfový míček do jamky a pohled na práci v daném oboru je Matějovýma očima zprostředkován v jasných barvách a s dokonale vycizelovanými obrysy.

 

Bez duše nepochybně laškuje se žánrem noir, zápletka je však podána natolik osobitým stylem, že se od ostatních noirovek odlišuje a nabízí mnohem víc, než jen ryze gangsterskou atmosféru. Záporné charaktery jsou obratně zamíchány do šedivého davu, přičemž neškolené oko nemá šanci na první ránu poznat, že se zaplétá s podsvětím. Mafie je v románu vyobrazena střízlivě a reálně, stejně tak jako postoj společnosti k ní. Stručovský si nehraje na oslnivé efekty a nechává čtenáře nezaujatě zaujmout stanovisko.

 

 

2016-10-02_1408Stručovský ždíme z každé kapitoly maximum a nenechává ani kapičku napětí vytéct nazmar, přesto se však v příběhu nachází bod, kdy by román mohl dospět naplnění, a na úplném konci to není.

 

 

Ani bez pompézního finále ovšem nezůstaneme jako čtenáři o nic ochuzeni. Bez duše si rozhodně zaslouží ovace a byla by škoda nesetkat se s charismatickým knihkupcem při dalším případu.

 

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství MOTTO.

 

 

 

Monika Mudrová