recenze-mons-kallentoft-zemeboure

Recenze: Mons Kallentoft – Zeměbouře

 

Osmý díl série poznamená inspektorku Malin Forsovou v pracovním, ale i v osobním životě.

Nález mrtvoly mladého nahého muže v příkopu není pro ostřílené policisty ničím zvláštním. To, co tuto vraždu odlišuje od těch předchozích, je nervy drásající ticho, z něhož mrazí v zádech celý Malinin tým. Malin brzy zjišťuje, že nebožtík z příkopu je Peder Akerlund, bývalý švédský demokrat a není těžké si domyslet, že Pederova vražda by mohla souviset s jeho nedávným obratem v životních postojích. Zakrátko však zoufalí rodiče nahlásí zmizení své šestnáctileté dcery Nadji, zapojené do místní politiky, a veškeré indicie naznačují, že Pederova vražda a Nadjino zmizení spolu souvisí.

Malin hlavou víří spousta myšlenek; jak je možné, že se něco takového děje v jejich malém městečku? Je vrah odtud? Mohla jsem ho potkat?

 

recenze_zemeboure

 

Jestliže se série s Malin Forsovou oproti řadě s příznačným názvem Herkules až doposud držela zpátky a vyznačovala se ženskou něžností, Zeměbouře razantně přitvrzuje a maže vše řečené. Z matky-policistky, která dokonale snoubí svou kariéru se zdárnou výchovou bystré dcerky Tove se postupem času stala cynická ženská středního věku, urputně dřící v posilovně, rezignující na lásku a s několika alkoholovými eskapádami za sebou. V kombinaci s brutálním případem se Zeměbouře stává detektivkou pro otrlé.

 

2016-10-02_1335_001Kallentoft je jedním z mála autorů, kteří prokazují v psychologickém vývoji postav hmatatelný progres a je mu ke cti, že se v tomto ohledu neomezuje pouze na hlavní postavu. Malinina proměna je sice zřetelnější a nejdéle probíhající, ani na ostatní charaktery však autor nezapomíná a v románu jim vymezuje adekvátní prostor. Kallentoft se neohlíží na to, zda se čtenářům bude vývoj postav líbit a budou jej schvalovat, právě proto je propracovaná psychologie charakterů uvěřitelná a velmi přirozená.

 

2016-10-02_1335_001Za ta léta po boku Malin Forsové jsme si zvykli na autorův neobvyklý styl vyprávění, hodící se spíše k ženské autorce nežli k muži, proto je příjemné se s Kallentoftovými filozofickými úvahami a poetickými útržky myšlenek postav setkat i po osmé. Čtenář sice nemá přímý přístup do hlavy Malin a ostatních, přesto však díky těmto mazaným projekcím máme dostatečné povědomí o tom, co se odehrává v myslích švédských policistů, obětí i vraha.

 

2016-10-02_1335_001Má-li být Zeměbouře labutí písní této série, Kallentoft ji nemohl utnout lépe. Ve srovnání s předchozími díly nese závěr mnohem méně indicií naznačujících možné pokračování, na druhou stranu zadní vrátka jsou trochu pootevřená. Autor si tedy hraje na kouzelníka a nám nezbývá nic jiného, než se nechat překvapit.

 

2016-10-02_1408Drobná výtka k organizačnímu nedostatku se však přes veškeré plusy románu najde i zde. Autorovo uchopení ústředního motivu v počátcích je pojato natolik jinotajně, že čtenáře relativně dlouhou dobu mate tématem a Zeměbouře se jeví jako další román s uprchlickou tématikou. Než se ukáže vrahův skutečný motiv, uplyne spousta vody a autor mnoho čtenářů „ztratí“.

 

Uvidíme, jestli je Zeměbouře důstojným rozloučením s Malin Forsovou, nebo zda budou následovat další díly s dříve sympatickou inspektorkou v hlavní roli. Zdá se však, že toto téma je dočista vyčerpáno a tak se spíše můžeme těšit na pokračování série Herkules.

 

 

Další recenze knih tohoto autora:

Recenze: Mons Kallentoft, Markus Lutteman – Leon

Recenze: Mons Kallentoft – Větrné duše

Recenze: Mons Kallentoft – Zimní oběť

 

2016-10-25_1643

 

Knihu můžete zakoupit v Nakladatelství HOST, kterému tímto děkujeme za recenzní výtisk.

 

M. Mudrová