recenze-krik-nicolas-beuglet

Recenze: Nicolas Beuglet – Křik

Francouzský autor se představuje čtenářům dechberoucím románem inspirovaným skutečnými událostmi. Kombinace ponurého prostředí a autorovy fantastické schopnosti fabulace vytváří jedinečné dílo, které nelze jen tak odložit z ruky.

 

Na úmrtí v psychiatrickém ústavu zpočátku není nic podezřelého. Přivolaná rutinní hlídka však záhy odhalí, že s tělem zemřelého pacienta bylo manipulováno a objeví se řada nenápadných stop, které naznačují, že by mohlo jít o cizí zavinění. Pacient, jehož jméno po celých třicet let v ústavu nikdo nevypátral, se pokusil sám sebe uškrtit holýma rukama, načež zemřel strachy. Inspektorka Sarah Geringënová se okamžitě pouští do nebezpečného vyšetřování, na jehož konci se vznáší odpověď na otázky, kdo je pacient známý pouze číslem, jaké pokusy na něm byly léta vykonávány a jak s norským ústavem souvisí projekt MK Ultra.

 

Navzdory tomu, že s velmi podobným námětem už dříve vtrhl na scénu Franck Thilliez se svým Syndromem E, můžeme považovat Křik za ojedinělý thriller svého druhu. Skutečnost, že se Beuglet inspiroval skutečnými událostmi, dodává románu žádoucí aroma a šťávu.

 

recenze-krik

 

2016-10-02_1335_001Román se se čtenářem už od začátku nemazlí. Autor si odpouští pomalý úvod a naopak zrychluje z nuly na sto během prvních dvou stránek. Stejně jako Sarah Geringënová je čtenář vhozen do víru událostí dříve, než se stačí pořádně rozkoukat, a dále je strháván překotným tempem děje.

Střídání odlehlé zimní norské krajiny s Francií a nehostinnou základnou v americké pustině nápadně připomíná vyšetřování Sharka v Syndromu E, avšak ne nadarmo podobný výlet Beuglet zakomponoval i do svého románu; pátrání napříč zeměmi, ba dokonce kontinenty, zkrátka táhne a brnká na dobrodružnou čtenářovu strunu. Beuglet prostřednictvím ústředních postav přesně ví, jak vypumpovat adrenalin na nejvyšší možnou míru a maximalizovat tak šimravé napětí. Mimo to pendlování hlavní dvojice vyvolává dojem, že policistka i novinář jsou ochotni zajít v honbě za pravdou i hodně za čáru a vyždímat z neútěšné situace i poslední kapku informací.

Motiv románu je pak třešničkou servírovanou na vrcholku smysluzbavujícího dortu. Kromě přísně utajovaných vládních projektů, o nichž jsme se však mohli dočíst už dříve v jiných románech, autor naťukává problematiku společného sdíleného nevědomí celé společnosti a to způsobem, který čtenáře jednoduše dostane do kolen a způsobí šokující padnutí spodní čelisti. Skutečnost, že existuje možnost reálné existence podobného experimentu s totožnými výsledky, způsobuje mrazení po délce celé páteře a vyvolává celou řadu otázek, přičemž na mnoho z nich snad člověk ani nechce znát odpověď.

 

2016-10-02_1335Snad jen jednání hlavních postav v soukromé sféře jejichž životů místy postrádá logiku a zdravý rozum. Tam, kde je vyšetřování dovedeno k naprosté dokonalosti, intimní scény policistky a novináře pokulhávají a jsou v nich spatřovány značné trhliny.

 

I přes nepatrné nedostatky je Křik románem, který si zaslouží pozornost a je pro autora výzvou k vytvoření dalšího příběhu.

 

 

Za knihu děkujeme Nakladatelství XYZ.

 

Monika Mudrová