recenze-nenalezena-remiqiusz-mroz

Recenze: Remigiusz Mróz – Nenalezená

O Polácích by jeden neřekl, že by mohli být dobrými autory krimi. Chodí do kostela, rádi obchodují, zdají se být milí. Ale taky si v historii zažili teror Karola Kota nebo Mariusze Trynkiewicze.
Nenalezená představuje debut polského autora Remigiusze Mróze a co do brutality se zdatně dotahuje na krimi věhlasných jmen.

Damian a Ewa tvořili ideální pár snad odjakživa, proto jejich vztah dospěl k přirozenému vyústění v podobě zasnoubení. Místo společné cesty životem jsou však osudy obou lidí násilně roztrženy partou neznámých můžu. Ewa je znásilněna, Damian surově zbit a když se probudí, po jeho snoubence není ani památky.

Deset let poté se na sociální síti objeví fotka z koncertu pořádaného nedaleko zachycující Ewu. Přestože Damian svou snoubenku deset let neviděl, je přesvědčen, že žena na fotografii je ona a s pomocí přítele a soukromé detektivní agentury otvírá Pandořinu skříňku.

 

2016-10-02_1335_001 Nenalezená jde rovnou k věci. Damianovo rozjímání nad krásnými starými časy je osekáno na nezbytné minimum a hrdlořezové se na scéně objevují dřív, než se čtenář stačí k četbě pohodlně uvelebit. Úvodní kapitolu rozhodně nelze označit za nijak komorní, naopak, scéna lehce odpuzuje svou brutalitou, avšak nejedná se o nic, co by nás donutilo knihu se slzami odložit.
Ani následně autor nechodí kolem horké kaše a nenatahuje děj zbytečnými prostojemi. Příběh nasazuje hned na začátku svižné tempo a nezvolňuje ani ve chvílích, kdy už Damian padá vysílením. Nevydechne si tak ano čtenář. V momentě, kdy se vyrovná s děsivým zjištěním, jej totiž autor sejme poznatkem dalším, neméně šíleným.

Není sice jasné, nakolik autor při uvádění statistických dat využívá básnickou licenci, neboť oficiální údaje se nám nepodařilo vypátrat, každopádně tato fakta dost rozpíjejí obrázek mírumilovného Polska. Mróz v románu konstatuje, že v Polsku beze stopy zmizí takřka padesát lidí denně. To je tak moc, že se to musí objevit v kladech jako kuriozita, ačkoli se jedná o skutečnost spíše smutnou.
Mimo tyto děsivé informace Mróz v příběhu věnuje prostor domácímu násilí na polských ženách, přičemž závěrečné počty s psychikou rovněž dost zamávají.

Ewa tvoří velkou neznámou v rovnici a je fascinující, co všechno Damian během společných let přehlížel a jak mistrně dokázala Ewa utajovat hrůzné skutečnosti. Damian postupně zjišťuje, co byla jeho snoubenka zač a jakým způsobem mohla ovlivnit jejich společný život. Z Ewy, jak nám ji Damian představil na začátku, tak v závěru nezbývá ani stín.

Příběh je vyprávěn z pohledu Damiana a Kassandry, majitelky soukromé detektivní agentury. Střídání obou úhlů pohledu je pro román důležité a v jistý moment pak dokonce rozhodující a autor se s tímto prvkem popasoval velmi umně.

 

2016-10-02_1335Ačkoliv autor rýžuje na velmi přitažlivém motivu nezvěstné osoby, samotný tento fakt Mrózovi evidentně nestačí a tak místy příliš tlačí na pilu, což čtenář spolehlivě pozná a místy je autorova urputnost vyloženě rozlaďující.

 

Nenalezená je však příjemným překvapením od našich polských sousedů a pokud se autor rozhodne nezaspat na vavřínech, určitě se na jeho další dílo budeme těšit.

 

Za recenzní výtisk děkujeme Nakladatelství Domino.

 

Monika Mudrová