Wanderlust (4)

Recenze: Torkil Damhaug – Žhář

 

Torkil Damhaug, spisovatel norské národnosti, se svými romány Slepá skvrna a Žhář sklízí úspěchy v mnoha zemích. Dlouhou dobu si na živobytí vydělával jako psychoterapeut a psychiatr a poznatky z tohoto období svého života hojně využívá ve svých románech.

Blíží se Velikonoce a Norskem otřásá série ničivých požárů. Policie záhy odhalí skutečnost, že objekty byly zapáleny úmyslně a v revíru tak řádí žhář. Jako žháře označujeme člověka, který nachází uspokojení, ať už sexuální či duchovní, při zakládání požárů. Jednání u takto narušeného jedince může spustit cokoli, týrání v dětství, zneužívání, genetika… co vede “našeho” žháře k zapálení stáje, školky a místního ústavu? A je žhář opravdu hlavním zločincem románu?

Osmnáctiletý Karsten je maturant. Od ostatních spolužáků se maličko liší přirozenou bystrostí a velkým nadáním pro matematiku a exaktní vědy. Sám si uvědomuje, že mezi své vrstevníky příliš nezapadá a nese nálepku outsider. Na jednom z mejdanů u spolužačky Tonje, do níž je Karsten už léta platonicky zamilovaný, se znenadání objevuje partička Pákistánců, kteří se rozhodně nepřišli veselit. Jednoho z mladíků vytáhnou před dům a surově zmlátí. Karsten se snaží jen mlčky nepřihlížet, ale násilí nezabrání. Sám se ocitá v nepříjemné situaci, když se sblíží se spolužačkou Jasmin, dívkou muslimského vyznání, jejíž bratr je jedním ze surovců z mejdanu. Ačkoli je vztah mezi oběma teenagery nevinný, Jasminina rodina a především starší bratr Šahzád proti Karstenovi tvrdě vystupují a Jasminu ze školy odhlásí. Poté, co je Karsten Šahzádem a jeho partou několikrát napaden, nachází oporu v mladém suplujícím učiteli Adrianovi, který mu až podezřele ochotně pomáhá. Přivádí ho do skupiny lidí, kterou bychom mohli charakterizovat jako neonacistické hnutí. Karsten si začíná uvědomovat, že tito lidé pro něj možná představují větší hrozbu než partička nevybouřených Pákistánců, záhy však beze stopy zmizí… O osm let později se v Karstenově zmizení začíná angažovat jeho sestra Synne, jíž v době neštěstí bylo pouhých třináct let. S pomocí novináře Dana-Leviho, který byl Karstenovým sousedem a přítelem z šachového kroužku, se snaží přijít záhadě na kloub. Někdo však její pohnutky odhalí a jelikož mu nejsou pochuti, začíná vražedné běsnění.

Se Žhářem jsem měla jeden zásadní problém a to ten, že jsem od začátku nedokázala setřást pach béčkovotosti. Samotný příběh má myšlenku, poukazuje na problémy s přistěhovalci a neochotu norské vlády podnikat opatření, taktéž na riziko neonacistických hnutí, nicméně forma a jazyk, jakým je kniha napsána, mi je proti srsti. Autorovi se nedá upřít talent pro naturalistické popisy, brutální scény jsou pak opravdu brutální a veškerá problematika je vyobrazena syrově a bez příkras. Postava Žháře nás provází celým příběhem rozděleným do dvou částí, na dobu před Karstenovým zmizením a o osm let později. Přestože by se z názvu a z několika prvních kapitol dalo odvodit, že hlavní osou příběhu bude honba za žhářem a navrácení klidu rodinám obětí, je tento dojem mylný. Žhář v příběhu zaujímá částečně post vypravěče a částečně je štván nejen policií. Postupně odhaluje příčiny, které jej nutí zakládat požáry a jak s ním souvisí Karstenovo zmizení a podivné okolnosti ohledně rodiny Dana-Leviho a suplujícího učitele Adriana. Je zajímavé, jak snadno a nenásilně dokáže v průběhu děje Damhaug obrátit původně kladné postavy na záporné a ze zloduchů nadělat světce. První část knihy je vlastně jen takovou malou studií do nitra postav, co nás připravuje na spád, který přijde v druhé polovině. Pokud se tak čtenář prokouše roztahaným úvodem, může se těšit na docela překvapivou porci napětí s nečekaným závěrem. Měla jsem dokonce pocit, jako by Žháře napsaly dvě osobnosti Torkila Damhauga, jelikož druhá část příběhu už postrádala béčkový cejch a s využitím mystiky povýšila Žháře na docela čitelný a napínavý thriller. Knihu hodnotím třemi hvězdičkami a brzy se pustím do Damhaugova dalšího románu Slepá skvrna.

 

2015-12-29_2204

 

 

 

 

Autor: M.Mudrová

 

Originální název:  Ildmannen
Žánr: Detektivky
Rok vydání: 2013, 1. vydání originálu: 2011
Počet stran: 480
Nakladatelství:  Jota
Překlad: Tereza Blatná
Edice: Nord krimi
Ilustrace/foto: Fredrik Arff
Autor obálky:  Jiří Mičkal