seriál-pustina-temný stin-skutecneho-pripadu

Seriál Pustina – temný stín skutečného případu

 

Náročnější diváci jistě zaznamenali nečekaně prudké navýšení kvality tuzemských krimiseriálů v posledních třech letech. Po excelentních Případech 1. oddělení se loni v listopadu na televizní obrazovky dostal další skvost, surový diamant Pustina. Seriál, v němž tentokrát nehrají prim skutečné vyšetřovací metody, nýbrž pravé a nefalšované zoufalství a beznaděj.

Seriál:

Pustina nás přivádí do stejnojmenné vsi, jejíž pomyslné datum expirace už dávno vybledlo. Dříve perspektivní obec v lůně severních Čech se nyní potácí mezi samou bídou a frustrující nezaměstnaností. Obyvatelé Pustiny už rezignovali do takové míry, že jsou ochotni své rodinné statky a chalupy bez mrknutí oka prodat těžařské společnosti, která by dala manželům, synům a otcům dobře placenou práci, i za cenu opuštění svých domovů. Na toto však nehodlá přistoupit starostka Pustiny Hana (Zuzana Stivínová). I přesto, že po rozvodu s psychicky nemocným manželem (Jaroslav Dušek) zůstala sama na dvě dospívající dcery, se po hlavě vrhá do záchrany Pustiny za každou cenu.

 

pustina

 

Zvrat nastává v okamžiku, kdy mladší Míša nedorazí ze školy domů. Sestra ani matka se dívce nemohou dovolat a nikdo ze sousedů Míšu po skončení vyučování neviděl. Sousedé i policie rozjíždějí rozsáhlé pátrání a podezřelým se stává úplně každý. V místě, kde společnost pod nátlakem nepříznivých okolností padla na úplné dno, se lidem v hlavách rodí prazvláštní nápady a záhy je jasné, že zmizelou Míšu nepotkalo nic dobrého.

 

Vyšetřování pracuje s několika verzemi a odkrývání záhadného zmizení se rozptyluje do navzájem se prolínajících dějových linií, kdy si divák do poslední chvíle nemůže být jistý totožností vraha.

 

Všímavější publikum si ovšem brzy spočítalo dvě a dvě. Přestože je Pustina z 90% smyšlená, spousta diváků postřehla nápadnou podobnost skutkové podstaty se skutečným případem, který se roku 2004 udál v obci Kmětiněves na Kladensku. Tedy v místech, jímž Pustina jako by z oka vypadla.

 

Skutečný případ:

Deníky o kmětiněvské vraždě píší jako o první vraždě roku 2004. Třináctiletá Barbora trávila Nový rok u své kamarádky ze sousedního Hospozína. Po odpolední procházce se dívky rozloučily u cedule rozdělující obě obce a vydaly se zpátky do svých domovů. Barbořina kamarádka byla tedy poslední, kdo žákyni základní školy viděl naposledy. Ovšem kromě vraha.

 

Když se Barbora nevrátila k večeři domů, nervózní rodiče začali po dívce s pomocí sousedů pátrat. Časné lednové stmívání a nepřízeň počasí jejich snahu značně komplikovaly a kolem deváté večer už do obce byla povolána policie. Krátce nato byl u potoka nedaleko silnice na Černuc a Velvary učiněn konec všem nadějím. Barboru, které už nebylo pomoci, objevili pouhých 200 metrů od místa, kde se rozloučila s kamarádkou. Dívka byla ubodána a posléze znásilněna.

 

Vražda třináctileté školačky Kmětiněvsí silně otřásla. Zločin rozbil iluzi idylické vesničky, kde můžete svým sousedům věřit, a výrazně změnil ovzduší. Rodiče odmítali pouštět své děti ven, ženy a dívky se ostražitě otáčely přes rameno, kdykoli kráčely po setmění domů. V doposud přátelské komunitě se ukrýval vrah a možná čekal na další příležitost.

 

Vyšetřování uvízlo v mrtvém bodě. Nejdůležitější artikl, motiv, v případu scházel a bez něj se vrah hledá těžko. V osudný den si navíc nikdo ničeho podezřelého nevšiml ani dívku neviděl. Týdny pomalu plynuly a atmosféra ve vsi začínala být neudržitelná. Šíření nepodložených informací a pokoutné očerňování sousedů nakonec dovedlo kmětiněvské muže k rozhodnutí hromadně podstoupit testy DNA a učinit tak přítrž veškerým podezřením. První kolo testů bylo zklamáním a nepřineslo kýžený výsledek, jelikož se v daném termínu nemohli účastnit všichni, avšak napodruhé už se na vyšetřující policisty usmálo štěstí. Vzorek 632 utnul plané dohady a jednoznačně ukázal na sotva čtrnáctiletého Robina Prokopce, spolužáka zavražděné Barbory.

 

Šok nemohl být větší. V Kmětiněvsi jako by se najednou zastavil čas. Nízký věk vraha a fakt, že se jedná o chlapce, kterého ve vsi všichni znali a nemohli o něm říct křivého slova, ochromil všechny obyvatele. Psychiatrický posudek zněl jasně, sexuální sadismus. Jelikož si Robin svůj čin pečlivě naplánoval, všichni napjatě očekávali trest. Nezletilému vrahovi byla soudně nařízena ústavní léčba, v devatenácti letech však z ústavu odešel, změnil si jméno a záleží jen na něm, zda se bude léčit nadále. Jeho propuštění společnost zasáhlo. Nikdo nechtěl v obci člověka, který se dopustil tak ohavného zločinu na dívce. Možná i proto se Robin do Kmětiněvsi nevrátil, navíc krátce po vraždě zemřela i jeho maminka, tudíž mu ve vsi nikdo nezůstal.

 

V roce 2014 stanul mladík opět před soudem, kde nafasoval tři roky vězení za loupežné přepadení. Současně není známo, jestli je ještě ve výkonu trestu nebo byl předčasně propuštěn.

 

A co vy? Viděli jste tento případ mezi řádky Pustiny?