Tento švédský žurnalista odstartoval svou kariéru jako krimi zpravodaj regionálních novin Sundvalls Tindning, odkud následně plynule přešel do deníku Expressen. Zde se mu dostalo příležitosti zabývat se ožehavými případy z 80. a 90. let, které jej inspirovaly k napsání knih Amsele a Aglarna.
Čeští čtenáři však Lagercrantze budou znát spíše jako pokračovatele nedokončené série Milenium Stiega Larssona. Po Dívce v pavoučí síti, jíž Lagercrantz navázal na Larssonovy předchozí tři tituly, teď přichází s Mužem, který hledal svůj stín.
Nikoho nepřekvapí, že v pátém díle série musíme za účelem návštěvy Lisbeth Salanderové zavítat do ženské věznice. V nápravném zařízení Flodberga, kde si Lisbeth odpykává svůj trest, platí stejná pravidla džungle jako v jiných věznicích, a Lisbeth je tentokrát odhodlána sekat latinu a pokud možno se vyhýbat střetu s ostřílenými kriminálnicemi. Na toto rozumné rozhodnutí však zapomíná v momentu, kdy násilí páchané na Fáríi, bangladéšské vězeňkyni, dosáhne bodu neúnosnosti. Lisbeth tak uchopí spravedlnost do svých rukou a se samozvaným kápem ženské věznice, tyrankou Benito, se brzy octne v otevřené válce.
Mnohem důležitější se však jeví dokumenty, s nimiž přichází Holger Palmgren a které dokazují hrůznost bezpráví, jakého se na Lisbeth v dětství dopouštěli. Lisbeth se tak domáhá pomoci Mikaela Blomkvista, své prodloužené ruky, a společně se záhy dostávají na kobylku jistému Leovi Mannheimmerovi. Oba teď stojí před zapeklitou otázkou; jakým způsobem je partner věhlasné makléřské firmy zapleten do Lisbethiny minulosti?
Největší devízou a šancí na úspěch Lagercrantzova pokračování Larssonova díla je společná žurnalistická minulost obou autorů. Pojetí textu je u novinářů velmi specifické a proto lze hovořit o šťastné shodě okolností.
Je až fascinující, jak nekonečně dlouho se lze brodit balastem a falešnými či slepými stopami, abychom alespoň částečně rozkryli mlhu tajemství, která obestírá Lisbethino dětství. Tam, kde Larsson skončil, Lagercrantz umně navázal přetrženou nit a bez zakoktání pokračuje v zahrnování čtenáře vší morální špínou. Skutečnost, že se první autor chytí myšlenky brutálního týrání, neobjasní ji, a druhý autor se pokusí vcítit se do hlavy svého zesnulého předchůdce a jeho myšlenku tak dokončit, je šílenější než Frankensteinovo dílo a o to víc v tomto případě, kdy se to opravdu daří.
Lagercrantz jako žurnalista z povolání disponuje velkou výhodou. Jako pokračovatel Milenia navazuje na sloh, který je mu vlastní stejně jako Larssonovi; nemusí tak násilně stylizovat věty a zároveň se také vyhýbá tomu, aby zcela odlišným stylem utvořil propastný rozdíl mezi tvorbou svou a tou Larssonovou. Rovněž celková kompozice románu se drží stejné šablony, jako první tři díly Milenia. Poněkud zdlouhavý a na tvrdá fakta zaměřený úvod, následovaný supícím a těžkopádným rozjezdem vrcholí v jízdu, z níž nelze jen tak vyskočit. Jelikož známe Larssona i Lagercrantzovu Dívku v pavoučí síti, ochotně se rozbahněným startem románu přebrodíme a počkáme si na strhující finále.
Ať už je Lagercrantz sám sebou či tak vzdává hold Larssonovi, je pravdou, že svým uchopením Lisbethina životního příběhu nijak nenarušuje zajeté koleje, které určil a vybudoval Larsson ve svém nedokončeném díle. Nepřichází s ničím novým, co by narušovalo křehkou strukturu románu, nepřetváří jeho pevně danou formu. Lagercrantz působí dojmem, že kráčí v cizích botách, a záleží jen na čtenáři, zda jeho snahu o zachování původního ducha Milenia ocení či nikoli.
Motiv spolu s volbou charakterů pak tvoří pevné jádro příběhu. Autor pracuje s načrtnutými obrysy Milenia velmi citlivě a pečlivě váží každý svůj nastávající krok. Poskytuje dostatek prostoru pro vývoj hlavních postav, na druhou stranu jej nijak neuspěchává.
Autorovi připisujeme k dobru skutečnost, že pro co nejautentičtější popisy ženské věznice sám takové zařízení navštívil. Přípravu tedy Lagercrantz rozhodně nepodceňuje!
Břevnem v oku některých čtenářů však může být i jen samotný fakt, že Larssonův kult osobnosti byl narušen zásahem zvenčí a nesmíří se s faktem, že se autorovo nedokončené dílo někdo jiný pokouší završit. Subjektivní pocit narušení pak snadno zkreslí vnímání všech faktorů románu a zbytečně ochudí čtenáře o zážitek z knihy.
(Muž, který hledal svůj stín vychází stejně jako předchozí svazky také jako audiokniha ve vydavatelství OneHotBook, čte Martin Stránský. )
Za poskytnutí knihy děkujeme Nakladatelství HOST.
Monika Mudrová