Švédský autor plánované trilogie z oblasti podsvětí a černých obchodů s auty, zbraněmi a drogami promítá do své tvorby vlastní zkušenost z oboru advokacie. Stockholm DELETE je druhým dílem série a opět vsází na netypickou hlavní dvojici.
Stockholm DELETE představuje smršť zločinů a nebezpečných her, jejichž pachatelé mají na rukou mnohdy spíše inkoust nežli krev. Autor se v románu striktně drží žánru noir a ani na okamžik nesejde z naplánované trasy.
Začátek se jeví velmi slibně. Mladý, avšak dávno vyhořelý hlídač securitní agentury je povolán k obhlídce objektu, v němž se spustil bezpečnostní alarm. Kromě neklamných známek vloupání však poblíž učiní ještě hrůznější objev, nález těla znetvořeného tak, že jeho identifikace je takřka nemožná.
Tato scéna je startovním výstřelem k postupnému pronikání do mnoha vrstev několikaleté špíny, pod jejímž povrchem se odehrávají nekalosti mnohdy se shovívavým přihlížením vyšších institucí.
Autor v románu těží z ústřední dvojice Ellie a Teddyho. Spojení mladé spořádané advokátky, jejímž hlavním pilířem v životě je morálka, a bývalého trestance Teddyho, který na druhé straně nemá problém s překračováním hranic, vytváří poněkud disharmonický celek. Smísit dva naprosto rozdílné charaktery je v případě Stockholm DELETE chytrým a dobře promyšleným tahem, avšak autor zde mísí jen suché přísady, tudíž není divu, že hlavním hrdinům chybí kyprost.
Stockholm Delete svým motivem a dějovou konstrukcí místy připomíná kdysi kasovní trhák Obvyklí podezřelí, zejména díky memorandům, která prošpikovávají děj románu. Přepisy výslechů policisty a jednoho z podezřelých jsou velmi důležitým atributem příběhu, neboť svými skrytými a nenápadnými nápovědami bystrému čtenáři mnohé prozradí. Přestože se z počátku zdá, že se v přepisech probírá úplně jiný případ, který s hlavní dějovou linií nesouvisí, má ve skládačce své místo a je neoddělitelný. Bez této románové „odbočky“ by byl Stockholm Delete co do kvality jen poloviční a Lapidus tak názorně předvádí, jak mocné kouzlo se ukrývá v maličkostech.
Ačkoli ústřední vyšetřující dvojici něco málo chybí, Lapidus je při jejím zrodu mistrně vyhnul otravnému klišé a tak je spojení uhlazenosti a rebelantství navzdory očekávání originální. Poukazuje rovněž na fakt, že rozdílnost Ellie a Teddyho je jen povrchová, jelikož Teddy skrývá pod slupkou kriminálníka stejně čestný charakter jako jeho protějšek.
Tématika krádeží aut a prodeje zbraní a vůbec všech těchto černých libůstek nebude blízká všem čtenářům napříč všemi spektry krimi, každý však musí ocenit až advokátsky puntičkářský systém, jehož se Lapidus při psaní držel a který přinesl kýžené plody. V románu ani pod lupou nenajdeme hluchá či nadbytečná místa a každý dílek skládačky perfektně lícuje. Všechny hrany příběhu jsou dokonale ostré a jelikož žánr noir ani nemá hladit, tak je to jen dobře.
Jediným záporem bude pro některé právě ústřední motiv. Temnota je ve Stockholm Delete úplně jiného ražení, než na jaké jsme u severských detektivek zvyklí a úplně se zde obejdeme bez příjemného mrazení v zádech. Stockholm Delete si na nic nehraje a nenasazuje si před čtenářem masku naopak se obnažuje v celé své syrovosti a zobrazuje podsvětí bez jakýchkoli příkras. Nemůžeme tedy rozhodně hovořit o mínusu jako takovém, jen je zkrátka přirozené, že se nikdo nemůže zavděčit všem.
Ukázka z knihy:
Mohlo by vás zajímat:
Recenze: Marit Reiersgard – Závěje
Recenze: A. J. Banner – Dobří sousedé
Recenze: Helen FitzGerald – Virál
Knihu můžete zakoupit v Nakladatelství Kniha Zlín, kterému tímto děkujeme za recenzní výtisk.