Kanadský autor Jeremy Bates si pro svou prvotinu vybral nesnadný hororový žánr. Horor je plný nástrah i pro zkušeného spisovatele a rovněž rozsah románu se zdá být velkým soustem. Na začátečníka se však Bates se všemi pastmi popral docela statečně.
Ethan a jeho přítelkyně Mel už dávno nejsou v Japonsku pouhými turisty. Mladý pár zde vyučuje angličtinu už pár let a tak je skoro neuvěřitelné, že doposud nenavštívili proslulou horu Fudži. Spolu s několika přáteli proto zorganizují výpravu za dobrodružstvím a cestou mezi sebe přiberou i přátelský izraelský pár.
Uvolněnou atmosféru záhy rozmetá nepřízeň počasí. Parta se v názorech trhá na dvě poloviny; jedni slepě důvěřují průvodci, který před vystoupáním na Fudži za bouře výslovně varuje, druzí jsou pro adrenalin ochotni riskovat. Moudřejší však nakonec zvítězí a parta se rozhodne utábořit se na noc v lese Aokigahara, známém také jako Les sebevrahů. Jejich rozhodnutí se však brzy ukáže být osudným.
Bates román bohatě prošpikovává fakty o Japonsku a o Lese sebevrahů zejména. Pro dokonalý požitek z knihy je totiž zapotřebí mít jisté povědomí o lokalitě, jež se stala vyhledávaným místem pro skoncování se životem. Přestože mnoho zaručených faktů jsou nejspíše fámy, pravda je vždy někde uprostřed a není dobré brát tyto zvěsti na lehkou váhu.
Les sebevrahů přichází s něčím relativně novým a od první stránky zaujme. Díky rozsáhlosti knihy má autor spoustu prostoru pro manévrování a manipulaci se čtenářem a je pravdou, že toho zhusta využívá.
Velkým lákadlem románu jsou nevyřčené retrospektivy, které nám dávají tušit pohnutky hlavních postav, které je podvědomě nutí a popohání bloudit hlouběji a hlouběji do Lesa. Bates se pokouší čtenáře přesvědčit, že neexistuje žádná temná síla a veškerá úmrtí během výpravy má na svědomí pouze lidský faktor a potlačené deprese. To je v silném rozporu s událostmi viděnými očima hlavní postavy Ethana a jedná se tak o příjemně mrazivé ozvláštnění románu.
Přestože po sobě román zanechává zřetelnou béčkovitou pachuť, nelze si nepovšimnout nápadné podobnosti s excelentní islandskou Planinou. Jestli se autor tímto dílem nechal inspirovat či nikoli – těžko říci, je však evidentní, že tento typ románu čeká na své velké období slávy.
Bates přesto nedokáže zamaskovat, že pro začínající autory není horor nejlepším startem. Žánr si nárokuje tolik nutných aspektů, že je skutečně složité žádný neopomenout a Bates se v tomto ohledu dopustil několika drobných přešlapů.
S přihlédnutím na zapeklitost žánru a k faktu, že se jedná o Batesovu prvotinu, však musíme uznale pokývnout. Autor si může na svůj vrub připsat první úspěch a my věříme, že se pro příště ze začátečnických chyb poučí.
Knihu můžete zakoupit v Nakladatelství XYZ, kterému tímto děkujeme za recenzní výtisk.
M. Mudrová